Novodobému Williamu Faulknerovi, spisovateli dusného Jihu USA, postapokalyptikovi, jednomu ze čtyř nejvýznamnějších soudobých amerických spisovatelů, tomu, který nedává interview, nepoužívá uvozovky a v jehož dílech si podává ruce temnota a krutost s nadějí, tedy Charlesi Josephu (Cormacovi) McCarthymu, patří téma zářijového HOSTa. Na jeho počátku přibližuje McCarthyho životní i tvůrčí osudy Michal Svěrák, poté se Hana Řehulková v rozhovoru s překladatelem Martinem Svobodou věnuje peripetiím českého překladu Krvavého poledníku a McCarthyho autorskému stylu i myšlenkovému světu. Hollywoodské adaptace románů tohoto prozatéra, které mu přinesly světový věhlas, analyzuje Ivo Michalík. Na otázku „Proč číst Cormaca McCarthyho“ (a další dvě) odpovídají Michalu Svěrákovi v závěru tématu tři američtí znalci McCarthyho díla.
Do vod současné české literatury čtenáře nasměruje „dvojrozhovor“ Miroslava Balaštíka, který vedl s Ludvíkem a Janem Němcovými, nepřehlédnutelnými brněnskými literáty a zároveň blízkými příbuznými – otcem a synem. Oběma letos vyšly knihy, které patřily k favoritům Magnesie Litery – Ludvíkovi povídkový soubor Láska na cizím hrobě a Janovi román o Františku Drtikolovi – Dějiny světla (v říjnu za něj získal Cenu EU udělovanou na Frankfurtském knižním veletrhu). Mluví se v něm o generační příslušnosti a generačních rozdílech, rodinných vztazích, literatuře v dobách normalizace i současnosti, tvůrčích ambicích a mnohém dalším. Příznivce detektivní literatury zřejmě (ne)potěší studie Michala Jareše Zmrazeni severským ledovcem, jejíž název je obrazem současného neutěšeného stavu českého detektivkářství, tísněného postupným vymíráním nestorů žánru a nepřílišnou erudicí nastupující a střední generace. Michal Kleprlík ve svém akademicky laděném eseji Tradice, intelekt a universalita analyzuje ve „trojím řezu“, naznačeném názvem textu, modernistický pohled na to, co je umění (resp. jaké jsou estetické principy modernistické tvorby). Svérázně pojala rubriku na čem pracuji spisovatelka Ivana Myšková a představila v ní texty, které má dlouhodobě rozepsané. Jan Šulc komentuje nezvládnutou grafickou stránku jinak důležité a potřebné antologie Postkoloniální myšlení, která dle něj svědčí o „obludném exhibicionismu grafického úpravce“. S rakouskou bohemistkou Johannou Posset hovořila Lenka Uchytilová o tom, co je jí na české literatuře a kultuře blízké, o rakouské a české mentalitě, o škodách, které vysokému školství přinesla Boloňská deklarace, a také o tom, jak a čím si my Češi v cizině škodíme. Zajímavostí je, že tento rozhovor původně vznikl pro časopis Krajiny češtiny, který jej však odmítl otisknout kvůli kritickým slovům na adresu Václava Klause a Miloše Zemana. Proti této cenzuře se Johanna Posset ohradila v komentáři připojeném k rozhovoru.
Literární historii zastupuje medailon jedné z nejvýraznějších osobností brněnské literárněvědné komunity, Olega Suse, který by se letos v září dožil devadesáti let. Jeho autorem je Aleš Merenus. V kalendáriu se Libor Vykoupil u příležitosti nedožitých sto třicátých narozenin věnuje životu a tvorbě Josefa Váchala, malíře, spisovatele, vydavatele, okultisty, spiritisty, mystika a po všech stránkách nepřehlédutelného člověka. Z fondů Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea vybrala Hana Kraflová fotografii Vincence Brandla, jednoho z nejvýznamnějších vzdělanců a vlastenců Brna druhé půle 19. století (a také obhájce humanitního vzdělávání), jemuž se přezdívalo „Moravský papež“. Čtenáře zároveň stručně seznamuje s jeho životní poutí i některými myšlenkami. Petr Adámek se soustředí na zachycení životních a tvůrčích peripetií „inkvisitora duší, kata nervů“ (jak jej charakterizoval J. S. Machar) Josefa Karla Šlejhara. Studie jej předvádí jako neprávem opomíjeného spisovatele a nabízí podnětný a originální vhled do jeho tvorby.
Vladimír Stanzel
