Na sklonku léta spatřila péčí badatelského týmu AV ČR světlo světa mohutná, dvoutisícistránková publikace V obecném zájmu, která se věnuje české literární cenzuře. Říjnový HOST na tuto událost svým způsobem navazuje, protože svým tématem učinil cenzuru „na východ, na západ i na jih od literatury české“. Právník a překladatel Martin Vavřina zkoumá fenomén libri prohibiti v USA od poslední čtvrtiny 19. století po současnost. Velikému tomu tam dubisku a tomu, jak se proměňovala cenzura v období od Gorbačovovy perestrojky až do současného putinismu, se věnuje novinář a překladatel Libor Dvořák. Srovnání role politické cenzury v německé a ruské literatuře je osou rozhovoru Hany Řehulkové se slavistou, překladatelem a literárním kritikem Tomášem Glancem. Poslední příspěvek tématu patří Petru Kučerovi z Ústavu blízkého východu a Afriky FF UK, který se zabývá omezeními, jimž čelí v posledních sto padesáti letech turecká literatura.

S nakladatelem, producentem, režisérem, kulturním publicistou a hlavně nezkrotným živlem Petrem Minaříkem, dnes už nerozlučně spjatým s Brnem, nakladatelstvím Větrné mlýny a středoevropským letním literárním festivalem Měsíc autorského čtení o všech jeho aktivitách poutavě rozprávěl Miroslav Balaštík. S nástrahami rubriky Na čem pracuji se po svém, mírně subverzivně vypořádává spisovatel Antonín Bajaja. Jan Šulc ve svém pravidelném komentáři medituje nad tím, zda je oprávněnější si nad současným stavem české literatury zoufat, nebo se z něj radovat, a svěřuje se se svou sympatickou touhou po „opravdové“ literatuře. O stavu české prózy na konci léta 2015 vedli komplexní písemný dialog pod taktovkou Ondřeje Nezbedy dvě výrazné osobnosti současné české literární kritiky – Eva Klíčová a Petr A. Bílek. O zbytečné vyhrocenosti a neproduktivnosti literárních sporů v české kotlině přemýšlí v Názoru Martin Stöhr.

Intimně laděnou vzpomínku na školní léta prožitá po boku v srpnu zesnuvší spisovatelky Zuzany Brabcové zaslala divadelní režisérka Hana Burešová. Literární kritik Jakub Guziur hledá ve svém eseji odpověď na otázku, zda chtěl být Charles Bukowski chápán jako autor spřízněný s beatniky, nebo jako dědic odkazu modernistů. Eva Čapková zpovídala výtvarníka a muže devatera řemesel Oldřicha Hameru; došlo i na jeho přátelské vztahy s Vladimírem Boudníkem, Bohumilem Hrabalem, Jiřím Kolářem, samizdatové vydání Máchova Intimního deníku a mnoho dalších. Památku Jiřího Mahena připomíná Dokument Hany Kraflové, Petr Adámek pak rekonstruuje peripetie vzájemného soužití Vladimíra Holana a Jana Wericha v pověstném domě na Kampě.

Připravil -vs-.