První číslo ročníku 97 je – podobně jako poslední číslo ročníku předchozího – tematicky různorodé; obsahuje příspěvek k jazykovým variacím, dále k syntaxi přirovnávacích vedlejších vět; pokračuje ve zkoumáních fonetických; přináší tradiční posudky a zprávy o publikované odborné literatuře a poradnu.
V podrobnějších informacích (ad…) se jako vždy zaměříme na ty příspěvky, jež mají bližší vztah ke středoškolské výuce českého jazyka a literatury.
Články
Jan Chromý: Přístupy ke zkoumání jazykové variace a česká jazyková situace
Josef Štěpán: Přirovnávací věty vedlejší se spojkami jako a než
Pavel Machač: Artikulační, percepční a akustická různorodost českých afrikát – elektropalatografická studie
Posudky a zprávy
Ivana Bozděchová: O naší řeči (ad Marie Čechová: Řeč o řeči)
Marta Šimečková: Podkrkonošské pohádky (ad František Karel Pacholík: Poudačky a vhačky)
Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2012/2013
Drobnosti
Jiří Rejzek: K sémantickému vývoji adjektiva umělý
Michaela Lišková: Trixeso a pexetrio
Z dopisů jazykové poradně
Lobkowiczký / lobkowitzký, lobkovický sál?
Léčba trvala po 4 měsíce (po měsíc)?
Podrobněji ad:
Jan Chromý: Přístupy ke zkoumání jazykové variace a česká jazyková situace
Jazykovou variací se rozumí „jev, kdy vedle sebe na určitém území, v určitém společenství, nebo dokonce v jazyce jednoho jedince existuje více prostředků pro vyjádření stejného významu, přičemž tyto prostředky mohou být z nejrůznějších jazykových rovin (fonetické, fonologické, morfologické, syntaktické či lexikální)“. Jazykové variace zkoumá tradiční dialektologie a variační sociolingvistika u produkční stránky, empirický výzkum postojů k jazyku a percepční dialektologie u percepčních aspektů variace.
Článek se věnuje oběma aspektům. Pro středoškolského češtináře jsou užitečné mj. informace o odborné literatuře k dialektologii (Český jazykový atlas, Balhar et al., 1992–2002; Slovník nářečí českého jazyka, Bachmannová 2013 aj.: za textem následuje další, velmi bohatá bibliografie).
Jako příklady toho, čím se uvedené disciplíny zabývají, lze uvést protetické v- v ústech pražských mluvčí u slov jako von, vona, vod, ale méně už vobdobí, očividně, zcela omezeně olympiáda, vovladač; nebo variace bych – bysem.
Josef Štěpán: Přirovnávací věty vedlejší se spojkami jako a než
Autor pojímá přirovnání jako „zvláštní, nezákladní sémanticko-syntaktický vztah (základními jsou predikace, determinace a koordinace)“, a to vedle apozice a parenteze. Pro středoškolského češtináře je poučné sledovat, jak se pojetí syntaktických vztahů vyvíjí a mění, oč jemnější je dělení na vědecké úrovni oproti úrovni školské a jak různé mohou být na danou problematiku názory specialistů-syntaktiků.
Specifikum obou studovaných spojovacích výrazů spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních, které spojují především věty v souvětí (klauze), naše jako a než spojují nejen věty v souvětí, ale i větné členy.
Zajímavé je i vymezení vět (a jejich odlišení od studovaného jevu), jež mají rys komentování v polovedlejší větě (sic! – terminus technicus): ..šla na dvůr házet míčem, stejně jako to dělával Johny v jejím věku, popř. rys apozice: Vladislav se obklopuje oddanými stvůrami nebo prohnanými kněžskými prospěcháři, jako je biskup Daniel nebo probošt Gervasius. Existuje i tento typ: Plnila si sny, jako když mrknete.
Uvádím tyto příklady jako doklad složitosti jazyka. Nejeden češtinář-praktik by asi zažil ve třídě horké chvilky, kdyby měl „určit“ věty vedlejší typu Než aby otevřela dveře lednic, raději jídlo vyhodila; Ostatně umřu v nemocnici, jako jsem se v nemocnici narodil.
Autor článku konstatuje na základě rozsáhlé analýzy, že přirovnávací věty se spojkou jako jsou věty způsobové; přirovnávací věty se spojkou než jsou a) příslovečné úzce způsobové, měrové místní a časové; b) nepříslovečné (např. typy V druhé půli šestnáctého století nabyla Evropa zcela jinou podobu, než jakou si udržovala po celý středověk – věta vedlejší přívlastková; Nic jim teď nemohlo být nepříjemnější, než aby mě zpovídali novináři – věta vedlejší podmětná; aj.).
Pavel Machač: Artikulační, percepční a akustická různorodost českých afrikát – elektropalatografická studie
Další z řady studií, jež ukazují velmi úzkou propojenost oborů lingvistických s obory jinými, zde fyzikálními.
Afrikáty jsou hlásky polozávěrové, tedy takové, „jejichž první, závěrová fáze přechází do fáze úžinové, šumové“; v češtině jde o [c, č, dz, dž] (v němčině o [pf], např. ve slově Pferd).
Instruktivní je popis podmínek experimentu v pasáži 2 Materiál: dokládá, co vše musí experimentátor dodržet a jak úkol zadat, aby bylo možno považovat experiment za vědecky relevantní.
Další text je již natolik odborný (viz i poznámky k obdobnému článku v posledním čísle minulého ročníku), že přesahuje běžné možnosti středoškolského češtináře. Nicméně úvod článku lze k prostudování rozhodně doporučit.
Ivana Bozděchová: O naší řeči (ad Marie Čechová: Řeč o řeč, Praha: Academia, 2012)
Recenze monografie naší uznávané lingvistky, stylističky a didaktičky začíná enumerací těchto adjektiv: „nová, souborná, vědecká, poučná, zábavná, retrospektivní i futuristická“.
Příručka je podle recenze určena širokému okruhu „učitelů a studujících češtiny i jiných jazyků, publicistů profesionálních uživatelů češtiny a bohemistů“.
Kniha obsahuje 42 studií o současných jevech české komunikace a osvojování komunikačních dovedností zakládajících se na studiu jazykového systému. Jsou v ní i svého druhu medailony význačných osobností české lingvistiky.
Není nejmenší pochyby, že recenzovanou knihu lze doporučit češtinářům působícím na středních školách jako bohatý a nanejvýš inspirační materiál.
Z dopisů jazykové poradně: Léčba trvala po 4 měsíce (po měsíc)?
Podle odpovědi poradny jsou spojení po čtyři měsíce hojná, byť mírně archaická. Ve spojení s jednotným číslem nebo číslovkou jedna se takto vyjádřené rozpětí nevyskytuje, leda by bylo rozvito přívlastkem: srov. *po měsíc, po jeden měsíc x po celý boží den, po necelý měsíc.
Jiří Kostečka
