Druhé číslo letošního ročníku (celkově ročník 96) se věnuje mj. fonetice, morfologii sloves a synonymii v lékařské terminologii češtiny15. století. Většinu čísla zaujímají posudky, zprávy a drobnosti. Nechybí ani jazyková poradna. V podrobnějších informacích (Ad…) se zaměříme na ty příspěvky, jež mají přímý vztah ke středoškolské výuce českého jazyka a literatury.
Články
Veronika Štěpánová: Fonetická problematika v jazykové poradně
Jan Chromý: Zdvojená slovesa v současné češtině
Alena M. Černá: Synonymie v tzv. vodňanském lékařství
Posudky a zprávy
Jaroslav David: Barokní jazyk Jaroslava Durycha
Marie Janečková: Monografie o tvoření slov v nářeční skupině východomoravské
Zdeňka Hladká: Český jazykový atlas zakončen dodatkovým svazkem
Jiří Zeman: Publikace o současné mluvené češtině
Drobnosti
Lucie Jílková: O internetovém šeptání (bylo by dobrý aby šeptání bylo zelenou barvou)
Z dopisů jazykové poradně
(Jak řešit při překladu anglických textů jev, kdy byl v originále užit singulár i plurál v jedné větě: Tenderer/s/ should submit the tender/s/…)
Podrobněji ad:
Veronika Štěpánová: Fonetická problematika v jazykové poradně
Článek se zabývá dotazy k fonetické problematice, jež přišly do jazykové poradny ÚJČ AV ČR v l. 1999–2010. (Jen pro zajímavost: autorka uvádí, že v daném období bylo k fonetice položeno 655 dotazů při celkovém počtu přes 70 000 e-mailů týkajících se všech jazykových plánů; je tedy zjevné, že otázky zvukové stránky jazyka leží silně mimo zájem veřejnosti.)
Velmi důležitá je poznámka, že autorka (nebo hovoří za tým? – v dané formulaci je totiž užit /autorský?/ plurál) považuje za kodifikační příručky pouze Výslovnost spisovné češtiny I. a II. (Hála, Romportl), nikoli Českou výslovnostní normu J. Hůrkové (1995). Plně souhlasím: posledně jmenovaná publikace totiž vykazuje naprosto zásadní odborné chyby, dokonce i v elementární klasifikaci souhlásek.
Článek uvádí jevy velmi zajímavé a podnětné pro češtináře z praxe, např. v oblasti českého přízvuku. Dále se tazatelé zajímali mj. o asimilaci (zejména o ortoepickou výslovnost spojení psané sh), o předložku s před souhláskami (s Jiřím, s Václavem), o výslovnost tvarů jsem, jste…, o souhláskové skupiny. Didakticky velmi zajímavé jsou případy, kdy se veřejnost pídí po výslovnostních jevech spojených s nářeční příslušností mluvčích (např. údajně vyslovované měkké i versus tvrdé y – ve skutečnosti šlo o moravskou zavřenou výslovnost vokálů).
Pochválíme autorku článku za to, že si neusnadnila situaci – jinak jistě dosti svůdným – poukazem na bohemistické vzdělání předpokládaných adresátů článku a že naopak poctivě uvádí u každého dotazovaného jevu jeho ortoepickou normu.
Jan Chromý: Zdvojená slovesa v současné češtině
Velmi zajímavý článek, pojednávající o dubletách muset-musit, bydlet-bydlit, myslet-myslit, šílet-šílit, kvílet-kvílit, hanět-hanit; historicky i lačnět-lačnit, bujet-bujit, puchřet-puchřit.
Po podrobné analýze vyjádření odborné literatury k danému jevu byl vysloven předpoklad, že tyto dvojice mají dva soubory tvarů, a to podle vzorů prosit a sázet. Následuje instruktivní ukázka práce s korpusy SYN2010 a SYN2009PUB.
Výskyty jednotlivých tvarů jasně ukázaly, že dvě paralelní paradigmata uvedených sloves neexistují a že daná slovesa se chovají různě: muset, kvílet a šílet se přiklánějí ke vzoru sázet; myslet a bydlet ke vzoru trpět a hanět kolísá mezi vzory prosit a trpět, podobně jako svištět-svištit, chraptět-chraptit.
Jaroslav David: Barokní jazyk Jaroslava Durycha
Jde o recenzi monografie Karla Komárka „Básnický jazyk Jaroslava Durycha“ (HaH, 2009). Spíše než posudek sám zaujme středoškolského učitele informace, že taková práce existuje, a dále i metodika, s jakou Komárek dle recenze pracuje: zejména jeho precizní formální rozbor Durychových textů i interpretace archaizujících jevů. Autor recenze dále upozorňuje na nejvýraznější slabinu Komárkovy publikace, totiž nemotivovanou absenci závěrečného shrnutí; i to je jistě podnět k zamyšlení pro výuku stylistiky na středních školách.
Jiří Zeman: Publikace o současné mluvené češtině
Jde o recenzi publikace autorek S. Čmejrková, J. Hoffmannová „Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí“. (Academia, 2011). Pro středoškolské češtináře je velmi přínosná již sama informace o tom, že podobná publikace existuje: mluvený jazyk bývá tradičně stranou zájmu učitelů. Velmi závažný je citovaný poznatek z 3. kapitoly posuzované práce, že totiž v mluveném projevu dochází k prolínání spisovné a nespisovné češtiny, dokonce i u textů odborných a administrativních, a rovněž k průniku nespisovnosti do psaných textů. Učitelův zájem zcela určitě vyvolají i další kapitoly publikace: Mediální dialogy –psaná podoba na pozadí mluvené, Mluvená čeština v zrcadle „psané konverzace“ na chatu, Mluvená čeština v prostředí školy: žákovské rozhovory (záznam skupinové diskuse žáků).
Recenzovaná publikace zaslouží nejvyšší pozornost učitelů z terénu. Ukazuje se, že dnes již zdaleka nevystačíme se znalostmi nabytými za dob studií: vývoj komunikace jde dopředu tak rychle, že se naskýtá otázka, zda nevalné výsledky jazykové a stylistické výuky a výchovy na středních školách nepramení v tom, že učitelé nemají přehled, co se při reálné komunikaci jejich žáků vlastně děje; nebo že se učitelé neorientují v korpusech, a tudíž ani své žáky neučí (neboť neumí učit), jak s nimi pracovat.
Lucie Jílková: O internetovém šeptání (bylo by dobrý aby šeptání bylo zelenou barvou)
Anglista by řekl: This is a must. A kdoví, zda jen pro češtináře: z tohoto článku by se mohli i měli poučit i pedagogičtí psychologové, pracovníci pedagogických poraden, ředitelé škol.
Šeptání při chatu znamená, že komunikant odejde z veřejné komunikace, kterou mohou sledovat všichni účastníci chatu (četu?), a přejde na komunikaci pouze s jediným partnerem. Důsledky, zejména při neexistenci účinné kontroly, jsou zjevné: uživatelé s pedofilními sklony přesně takto lákají své oběti. A je otázkou, zda ty vědí, že lze využít služby Ignorace. Ještě jinou otázkou je, nakolik češtinář má, či dokonce musí ovládat uvedená „pravidla“ komunikace a nakolik má vědět, že vůbec něco takového existuje. Jako méně důležitý produkt celé problematiky pak lze označit renesanci substantiva šept – ovšem s tou výhradou, že jeho výskyt byl zkoumán hned ve třech korpusech, a s výsledky pozoruhodnými: šept=kořen příslovce šeptem; šept=šeptl; šept=subst. Nemluvě o slovese whisperovat, které se nám cpe do systému češtiny (autorka ovšem korektně píše: se integruje).
Jazyková poradna
Tenderer/s/ should submit the tender/s/…. Jak to probůh přeložit? Odpověď jazykové poradny nabízí – s ohledem na více možných významů této věty – následující možnosti:
Uchazeč/-i by měl/-i předložit svou nabídku. // Uchazeč(-i) by měl(-i) předložit svou nabídku.
Uchazeč/-i by měl/-i předložit svou (své) nabídku (nabídky). // Uchazeč(-i) by měl(-i) předložit svou (své) nabídku (nabídky).
Jiří Kostečka
