Třetí číslo letošního ročníku (celkově ročník 96) se věnuje stejně jako předešlé fonetice, resp. ortoepii, dále dialektologii, lingvistické komunikaci, mluvě Moravanů v Čechách a přenesenému pojmenování reset; dva zajímavé dotazy přináší jazyková poradna.

V podrobnějších informacích (ad…) se jako vždy zaměříme na ty příspěvky, jež mají bližší vztah ke středoškolské výuce českého jazyka a literatury. Tentokrát jich není mnoho.

Články

Veronika Štěpánová: Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně
Zina Komárková: Nářeční pojmenování velkého kusu chleba

Posudky a zprávy

Martin Beneš: Úskalí odborné lingvistické komunikace. Pavel Novák: Lingvistika a jazyková realita.
Adam Kříž: Jak mluví Moravané v Praze?

Drobnosti

Michaela Lišková: Přenesené pojmenování reset

Z dopisů jazykové poradně
1. Jsou významově totožná tato souvětí z Bible? – Nebe a země pomine, ale slova má nikoli nepominou. Nebe a země pomine, ale slova má nepominou.
2. Co znamená slovo čestr?

Podrobněji ad:

Veronika Štěpánová: Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně

Článek navazuje na příspěvek z předchozího čísla. Zabývá se dotazy k výslovnosti cizích obecných i vlastních jmen a zkratek, jež přišly do jazykové poradny ÚJČ AV ČR v l. 1999–2010. K výslovnosti apelativ dorazilo 218 dotazů, proprií bylo analyzováno 219.

Opět pochvalme autorku za to, že si nehraje na „povýšenou učenou“ a kromě celkové statistiky a odborných komentářů k jednotlivým jevům uvádí i konkrétní stanoviska poradny. Problematické jevy a slova u apelativ jsou ve výčtu tyto:
– délka samohlásek (např. typy benzin, folklor, balon, literatura);
– výslovnost s/z (např. slova busola, disertace, režisér, disident);
– skupiny di, ti, ni (např. slova diva, tik, panika); zde je zajímavé, že slovo tik je kodifikováno pouze s tvrdou výslovností, zatímco drtivá většina rodilých Čechů tu vyslovuje měkce, tedy [ťik]; v dotazech nejsou uvedeny zajímavé případy dikobraz, tis, rutina;
– ráz (např. slova transakce); nejen na tomto místě článku zaujme konstatování autorky, že v příručkách existují sporná tvrzení (např. Výslovnost spisovné češtiny II kodifikuje pouze [interakce], tedy bez rázu před „a“, což je v nelogickém rozporu s kodifikací slova transakce, kde se připouští výslovnost jak [trans?akce], tak [tranzakce]);
– skupiny ei, ai v základech slov (slova kofein, protein, kokain a laik);
– jednotlivá slova jako koncert, puzzle, pointa, celebrita, menu, standardní, cottage, grapefruit, bufet, busta, zeugma, zombie.

Problematické jevy a slova u výslovnosti proprií jsou výběrově tyto:
Legerova ulice, Eiffelova věž, Brailleovo písmo, Mozart, Student Agency, Sevilla, Mallorca, Gent, hurikán Ivan, pojišťovna Generali, ostrov Cres, Richter/Hannover/Elbel, bez Garrigua, do Hamburg/ku, Štefánik, Tiso, Nina, Adina, Daniel, Botič, sýr Niva, Medveděv/Medvěděv.
Jako úsměvnou kuriozitu dodejme dotaz, jak má volat lékař do ordinace pacienta Neuschla: „německy“, nebo „česky“?

Jak vidno i z tohoto kráceného přehledu, problematických jevů i konkrétních slov existuje v této oblasti přehršel a češtinář by se v nich měl slušně orientovat. Rozhodně by též měl být schopen doporučit svým žákům základní ortoepické příručky, byť ty si opravdu někdy protiřečí, ba obsahují odborné chyby. (Ony příručky jsou samozřejmě uvedeny v bohaté odborné literatuře za článkem. Jde zejména o SSČ, SSJČ, Výslovnost spisovné češtiny I, II; Základy české ortoepie /J. Zeman/ a Českou výslovnostní normu /J. Hůrková/).

Adam Kříž: Jak mluví Moravané v Praze?
Přiznám se, že tento článek mě zaujal především jako jednoho z těch, o nichž pojednává. Byl jsem tedy opravdu zvědav, co Křížem recenzovaná práce Jamese Wilsona Moravians in Prague (Frankfurt am Main, Peter Lang, 2010, 267 str.) o tématu tvrdí, tím spíš, že jejím autorem je slavista-Nečech (Angličan).
Při dnešní rostoucí migraci za prací se o danou problematiku mohou ovšem zajímat všichni učitelé češtiny – ne snad proto, že by Moravanům přistěhovalým do Prahy (do Čech) nebylo rozumět, nýbrž proto, že na jazykových jevech, jež Moravané v rovině parole neúnavně užívají i po víceletém pobytu mezi „Čížky“, lze při výuce demonstrovat nářeční i nadnářeční rozdíly mezi českou a moravskou (slezskou) mluvou – o výchově k jazykové toleranci a kultuře nemluvě.
Adam Kříž se velmi pečlivě věnuje nejen závěrům, ale i metodologickým východiskům recenzované publikace. Jedním z posledně jmenovaných je přesvědčení, že zatímco Moravané žijící v Praze se poměrně rychle akomodují na obecnou češtinu, Češi žijící na Moravě mají tendenci se od obecné češtiny neodchylovat.
Z recenze vyplývá, že Wilsonovi informanti byli studenti UK, kteří „pobývali v Praze po různě dlouhý čas“. To je ale hodně vágní vymezení: moje vlastní mírná akomodace začala teprve po 8 letech pobytu v Praze (přestěhoval jsem se v 18 letech), a to v souvislosti s tím, že jsem zde začal učit, takže jsem si dával před studenty pozor na typické celomoravské já su a zavřené samohlásky, hanácké dělajó apod.; do té doby jsem údajnému tlaku obecné češtiny úspěšně odolával.
Wilson zkoumal předpokládanou akomodaci Moravanů na české prostředí na těchto jevech:
– protetické v–
– úžení é>í
– diftongizace ý/í>ej
– odsouvání -l v příčestí činném (on řek)
– rodová neutralizace (ty mladý kluci)
– oni sázej/trpěj/dělaj.
Zde mně chybí několik velmi typických jevů, které podle mého názoru akomodaci tvrdě odolávají: zmíněné já su a zavřené vokály, přehlásky a>ě, u>i (slepica zobala kukuřicu), asimilace znělosti před nepárovými souhláskami a u sh, krátké slabiky u typů žaba/rana/kolna, pit/ mět/jest, stahování v 2. os. j. č. myslels, šels, kdyžs, jestlis, aťs, pročs, jakto(že)s, odkuds – přitom Wilson se o řadě z nich zmiňuje, tedy ví o nich: o to nepochopitelnější mně připadá, že je do výzkumu nezařadil. Zejména mně ale vadí neprovedení výzkumu eventuálních fonetických akomodací, jenž by výchozí předpoklad dosti jistě nepotvrdil (je známo, že třeba zavřené vokály prozradí moravský původ mluvčích i po desítky let trvajícím pobytu v Čechách – vzpomeňme herce Karla Högera).
Naší řeči patří dík za to, že na tak zajímavý materiál upozornila. Jediné, co mne v této souvislosti zaráží, je tříleté zpoždění recenze od roku vydání publikace.

Michaela Lišková: Přenesené pojmenování reset
Ani my češtináři bychom neřekli, kolik obrazných pojmenování toto slovo stihlo v češtině vygenerovat za poměrně krátkou dobu od svého vpádu do naší slovní zásoby.
Didakticky je tento článek z Drobností velmi cenný tím, že inspiruje k obohacení naší výuky v oblasti přenášení pojmenování. Roky a roky učíme metaforu pořád dokola na kohoutcích, korunách, zubech pil a zubech času, moři problémů, metonymii na vypití sklenice a přečtení Čapka… proč to nezkusit na slově tak svěžím a naší mladé generaci přístupném, jako je reset? Aneb: co z následujících příkladů v článku je „přenesením pojmenování na základě podobnosti“ a co „přenesením pojmenování na základě věcné souvislosti“? Sám nevím. Grau ist alle Theorie und grün des Lebens goldner Baum…
– je čas zmáčknout ve vztahu s Ruskem tlačítko reset
– příroda, na rozdíl od počítačů, nemá tlačítko reset
– mladistvý násilník bývá překvapen, že oběť nemá tlačítko reset
– máme nárok na citový reset každých deset let
– celý je to o tom, že posloucháš hudbu, uvolňuješ se. Chápeš? Dej si reset, vole.
Autorčina glosa končí stylovou sondou zavrtávající se do hlubin výslovnosti tohoto slova v češtině – ortoepické i té reálné. Aneb: [reset], [ríset], nebo [riset]?

Jazyková poradna

1. Výroky Nebe a země pomine, ale slova má nikoli nepominou; Nebe a země pomine, ale slova má nepominou jsou významově totožné: NŘ vysvětluje, že staročeské příslovce nikoli zde má význam „rozhodně“, popř. „nikdy“.

2. Kompozitum čestr odpovědna NŘ nedohledala ani v SSpisČ, ani v SSJČ, ani v SNČ (Slovníku nespisovné češtiny), ani v Slovníku současné češtiny, ba dokonce ani v Českém národním korpusu!! K nalezení prý bylo jen v (blíže neuvedeném) internetovém zdroji s významem „česká stračena, český strakatý skot“ a přeneseně, jako Čestr, ve významu „název restaurace specializující se na hovězí maso“.
A já myslel, že je to zkratka za totáče oblíbených cigaret Chesterfieldek… Na Veveří devět věží, kdo nevěří, ať tam běží!

Jiří Kostečka