Časopis Slovo a slovesnost č. 1, (r. 75, 2014) přináší tyto texty:

Jiří Homoláč – Kamila Mrázková: K stylistickému hodnocení jazykových prostředků, zvláště lexikálních

Rozhledy

Miroslav Valeš: Jazyková diverzita a jazyková politika v Ekvádoru

Recenze

Robert Adam: F. Xavier Vila (ed): Survival and Development of Language Communities: Prospects and Chalenges
Irena Bogozcová: Izabela Łuc: Współczesne gry komunikacyjnojęzykowe; Izabela Łuc – Malgorzata Bortkliczek: Język uwikłany w ponowoczesność
Josef Štěpán: Ondřej Pešek: Argumenatitvní konektory v současné francouzštině a češtině
František Čermák: Velký učební česko-vietnamský slovník, 1: A–G

Kronika

Josef Štěpán: Sto let od narození Karla Svobody

Podrobněji ad:

Jiří Homoláč – Kamila Mrázková: K stylistickému hodnocení jazykových prostředků, zvláště lexikálních
Pětatřicetistránková studie zabývající se návrhem stylistických kvalifikátorů („mluvený-psaný“, „český-moravský“, „běžný“, „expresivní“ atd.) pro připravovaný výkladový slovník češtiny. Autoři v duchu funkční stylistiky pracují s pojmy komunikační oblast běžného dorozumívání a komunikační oblast vyšších komunikačních cílů.
V textu analyzují i krajové výrazy (zejména zajímavé jsou příklady asymetrie mezi jazykovou oblastí českou v užším smyslu a moravskou); opakovaně se poukazuje na funkci expresivních výrazů a na příslušnost komunikátu k specifické sociální sféře.
Dále autoři přikročili ke třídění lexikálních a jiných prostředků podle nejrůznějších kritérií.
Tento článek je jedním z těch, jež i v tak vysoce specializovaném a odborném časopise přináší řadu užitečných informací středoškolskému učiteli-praktikovi a udržuje a rozvíjí jeho odbornost na poli, které se učitelské profese dosti dotýká.

Robert Adam: F. Xavier Vila (ed): Survival and Developmentof Language Communities: Prospects and Chalenges
Recenze kolektivní monografie. Poskytuje zajímavý vhled do dnes velmi módního bádání sociolingvistického. V monografii se zkoumá situace jazykových společenství – tj. „skupina všech lidí, primárně užívajících a mezigeneračně si předávajících sadu variet obvykle vnímanou jako jeden jazyk“.
R. Adam věnuje ve své recenzi pozornost mj. studii o jazykovém vztahu estonštiny a ruštiny. Pro téměř polovinu estonských Rusů je normální komunikovat s etnickými Estonci anglicky, ačkoli získat občanství mohl po rozpadu SSSR jen ten, kdo ovládal estonštinu. Pozoruhodná je jistě i studie o ekologii moderní hebrejštiny v Izraeli a vztah tohoto jazyka k dalším (např. arabské děti mají ve školách více hebrejštiny než židovské děti arabštiny). Obdobně zajímavé je postavení katalánštiny ve Španělsku. Až nečekané musí být – ohledem na známou toleranci Dánů vůči imigraci – konstatování recenzované publikace o neexistenci jazykové tolerance Dánů vůči přistěhovaleckým etnolektům; a nechce se ani věřit, že dnešní Dánové nerozumějí norštině a švédštině.
Pochopitelně nejvíce nás zajímá studie (J. Nekvapila) o situaci v naší zemi, a to jednak ve vztahu češtiny a slovenštiny, jednak mezi kulturní varietou a supralokální češtinou. (Uvádím úmyslně tyto termíny, aby si češtináři z praxe, kteří – při vší úctě – patrně nedokáží terminologický pohyb v našem oboru důsledně „usledovat“, uvědomili, jak rychle se vědecká bohemistika, resp. sociolingvistika od dob studií dnešní střední a starší učitelské generace posouvá kupředu.) Adamovi chybí v Nekvapilově příspěvku konstatování o negativních postojích k užívání obecněčeských morfologických prostředků ve veřejné oficiální komunikaci na Moravě a ve Slezsku. (Pozn.: Jako rodilý Brňan žijící sice dlouhodobě v Čechách, ale nikdy neztrativší se svým původním jazykovým milieu kontakt, mohu tohle jen a jen potvrdit; nevěřím ani tomu, že by obecná čeština pronikala na Moravu do té míry, jak se o tom v odborné literatuře nejednou píše; JK).
Dodám ještě, že recenze R. Adama je instruktivní ukázkou, jak má vypadat text s tímto zaměřením. Objektivní, napsaný skvostnou češtinou, navíc srozumitelnou i nesociolongvistům; vyzdvihující klady recenzované publikace, a zároveň věcně a argumentovaně kritizující některé její nedostatky. Mimo jiné z tohoto důvodu doporučuji k prostudování nejen publikaci samotnou, ale i citovanou recenzi.

Josef Štěpán: Sto let od narození Karla Svobody
Medailon významného českého syntaktika a didaktika. Jiný, avšak konstatující podobné skutečnosti, napsal K. Dvořák pro časopis Český jazyk a literatura.
O Dvořákově textu referujeme na našich asociačních stránkách na adrese http://ascestinaru.cz/cesky-jazyk-a-literatura-3-2014/.
Znovu v této souvislosti poukazuji na průkopnické Svobodovo dílo v oblasti didaktiky, totiž na dvojdílná skripta Stylizační výcvik v češtině a rozvoj myšlení I, II (Praha: SPN, 1975, 1976), jež po mém soudu spolupoložila základy textové syntaxe a zároveň poskytla učitelům vysoce užitečnou inspiraci, na co se soustředit při výuce praktické české stylistiky.

Jiří Kostečka