Časopis Slovo a slovesnost č. 4, (r. 74, 2013) přináší tyto texty:
Alexandra Jarošová: Problém rozsahu vidovej korelácie: zisťovanie možností za hranicami imperfektivizácie a mutácie
Miloslava Vajdlová: Ke konkurenci předpon s-, z-, vz- (nejen) ve staré a střední češtině
Rozhledy
Veronika Štěpánová: Pojetí výslovnosti v českých výkladových slovnících (výzva k diskusi)
Recenze
Pavlína Jínová: Zdenka Rusínová: Pokušení struktury
Michael Betsch: Jiří Homoláč: Internetové diskuse o cikánech a Romech (psáno německy)
Jiří Zeman: James Wilson: Moravians in Prague: A Sociolinguistic Study of Dialect Contact in the Czech Republic
Petr Kaderka: Jürgen Streeck: Gesturecraft: The Manu-Facture of Meaning
Kronika
Björn Jernudd: On the occasion of J. V. Neústupný´s 80th birthday
Podrobněji ad:
Alexandra Jarošová: Problém rozsahu vidovej korelácie: zisťovanie možností za hranicami imperfektivizácie a mutácie
Rozsáhlá studie, která – jako většina příspěvků v tomto vysoce odborném časopise – přesahuje jako celek potřeby, a upřímně řečeno patrně i znalosti středoškolských češtinářů. Pokud z něj lze pro naše účely něco doporučit, pak některé detaily: např. srovnání významu slovenských vidů s vidy českými na základě příkladů, jež se v textu uvádějí (např. nivočiť – znivočit). Rozhodně zajímavé jsou též vlastní sémantické výklady. Pro výuku lze využít rozbor vidových významů některých předpon (blednúť . zblednúť, piecť – upiecť) a celou kapitolu Sémantická podstata kategórie vidu (dokonavosti) a otázka rozsahu vidovej korelácie.
Článek ukazuje, že kategorie vidu je podstatně komplikovanější, než jak se s ní seznamují budoucí bohemisté na fakultách.
Miloslava Vajdlová: Ke konkurenci předpon s-, z-, vz- (nejen) ve staré a střední češtině
Velmi zajímavý článek ukazující něco z historické mluvnice češtiny. Oprášíme si znalosti jerů, zopakujeme si, kde se v dnešní češtině vzalo n u zájmenných tvarů jako s ním, zjistíme, že v dřívějších variantách prefixy ne vždy rozlišovaly význam (scěditi=zcěditi). Hlavně se však dozvíme, kde tkví kořeny dnešní pravopisné normy v tomto jevu – a že tu rozhodně nejde o svévoli, či dokonce zvůli jazykovědců.
Veronika Štěpánová: Pojetí výslovnosti v českých výkladových slovnících (výzva k diskusi)
Autorka upozorňuje na nemilou skutečnost, že totiž různé příručky (řeč je konkrétně o těchto: Výslovnost spisovné češtiny I, II, Slovník spisovné češtiny, Nový akademický slovník cizích slov, Nová slova v češtině 1, 2, Slovník současné češtiny, Internetová jazyková příručkua přistupují k uvádění výslovnosti různě. Touto nejednotností transkripce je neodborná veřejnost matena. Jak se v příspěvku uvádí, většina našich slovníků neužívá mezinárodní transkripci IPA, nýbrž českou. Následuje výklad k zápisu znaků pro „problematické“ hlásky ch, dz, dž, velární n, j, pro skupiny di, ti ni aj. Dozvíme se i mnoho užitečného o transkripci cizích slov.
Tento text lze rozhodně doporučit i pro potřeby středoškolské výuky českého jazyka.
Pavlína Jínová: Zdenka Rusínová: Pokušení struktury
Recenze práce brněnské bohemistky; monografie se zabývá zejména substantivní deklinací (tato studie je ve svazku nejrozsáhlejší a má název Aspekty české substantivní deklinace). Rusínová se zabývá zvlášť apelativy a zvlášť proprii.
Jiří Zeman: James Wilson: Moravians in Prague: A Sociolinguistic Study of Dialect Contact in the Czech Republic
Recenzi této zajímavé studie přinesl i časopis Naše řeč č. 3, 2013, samozřejmě od jiného autora. Informaci o ní jsme již na stránkách naší asociace zveřejnili, a to na adrese http://ascestinaru.cz/casopis-nase-rec-c-3-2013/.
Petr Kaderka: Jürgen Streeck: Gesturecraft: The Manu-Facture of Meaning
Recenze publikace, jež se zabývá gestikou a gesty. Ta autor studie dělí na šest konfiguračních typů (1. vytváření smyslu světa, 2. odhalování světa ve vizuálním dosahu, 3. zobrazování, 4. myšlení pomocí rukou – gesto jako konceptuální jednání, 5. znázorňování komunikačního jednání, 6. strukturování a zprostředkovávání transakcí).
Podle recenze lze soudit, že daná monografie aspiruje na to, stát se „základní literaturou o lidské gestikulaci“, a že ji tedy můžeme doporučit i pozornosti středoškolských učitelů.
Jiří Kostečka
