„Na sklonku roku 1958 obdržela pracovnice cenzurního úřadu Jarmila Waageová uznání za vykonanou práci, zástupce náčelníka Hlavní správy tiskového dohledu (tak se cenzurní úřad po většinu doby své existence nazýval) jí tehdy poslal oficiální dopis, v němž ocenil její vysoké odborné znalosti: „Výsledky Tvé práce potvrdily Tvé schopnosti. Tvé jednání s partnery pomáhá k dalšímu […]

„Vy tady dáváte pacientům… klientům… číst básně?“ vyleze ze mne. „Báseň se jako text ke zkoušce ostrosti vidění hodí víc. Je většinou sestavena ze slov, která se dopředu nedají snadno odhadnout, a vyšetřovaný si tak nevymýšlí, jestli mi rozumíte. V jiných textech můžete lépe dopředu vytušit smysl sdělení a slova pak už nečtete, ale odhadujete. Vezete […]

Slunečník do deště Názvem knížky svých sonetů – Červené paraplíčko – odkazuje Jiří Žáček k prosluněnému „erotickému“ obrazu Josefa Mánesa a zároveň jakoby k lepším časům, které si asi každý nosí v sobě – jako vzpomínku, nebo jako přání. Sentimentem, nostalgií ani drásavými sny však tenhle příjemně kapesní svazek rozhodně nepřetéká. Ani pozérskou zašifrovaností. Být srozumitelný je výsadou […]

„Eisner uveřejnil dohromady víc než 17 textů, v nichž se v různé šíři vyrovnával s Durychovými valdštejnskými texty. Většinou šlo o recenze románu v česko- a německojazyčných novinách a časopisech. Jak jsem už zmínil, Eisnerovo chápání role překladatele v případě Bloudění se blížilo spíš roli spoluautorství,47 neboť text korigoval a přepracovával. Po své redakci, zaměřené […]

„Nekonvenčnost Hrabalova psaní a živelná vitalita jeho pábitelů se projevují především v autorově schopnosti bohatého rozlišení a pojmenování věcí a jevů života, v ozvláštnění slovní zásoby, které vychází z vývojových změn této zásoby. Tvoří nová pojmenování okazionální, např. mědvědíšek pro význam ‚mourovatá kočka‘. Dále má mnoho slov přejatých zvl. z němčiny, např. generačně omezené armička […]

„S každým příštím počinem se Buddeus pokouší posunout literaturu o ždibec dál. Přemýšlí o jejích zdánlivých hranicích a možnostech je překročit. Experimentuje. Jeho práce se, obrazně řečeno, podobá laboratornímu výzkumu, slova jsou kultivována v emitních miskách, žíhána kahanem, proudí destilačními soustavami. Ukažte mi v Česku někoho jemu podobného! Z tohoto úhlu pohledu se ostatní jeví […]

Zářijové Biblio přineslo osobní vzpomínku spisovatele Petra Šabacha na jednoho z předních českých nakladatelů – Ladislava Horáčka (17. 6. 1947 – 21. 7. 2015) Láďa Poznali jsme se v osmdesátých letech ve Středočeském nakladatelství a knihkupectví. Naše přátelství začalo okamžitě. Tak to někdy bývá. Láďa s sebou tenkrát neustále vláčel obrovskou tašku plnou všelijakých kostýmů, […]

„V tomto příspěvku navazuji na originální nápad Miloše Hoznauera, aby se praktikující češtináři vyznali ze svých čtenářských lásek a uvedli (s příslušným komentářem) deset povídek, které je při jejich setkávání s literaturou nejvíce oslovily. Které v jejich duši zanechaly tak hlubokou brázdu, že si je stále znovu připomínají. Které je inspirují k tomu, aby tento čtenářský zážitek předávali svým žákům.‟ […]

„V literatuře je to jako v muzice, s knihami jako s písničkami. Obyčejná, na tři akordy, zahraná ale po svém a s výrazným riffem, bývá povedenější než složitě strukturovaná píseň. Bianca Bellová (1970), přes exotické jméno Češka s bulharskými kořeny, nepřišla se žádným experimentem, všechno to, o čem píše, už jsme někde četli, ale její […]