„Nekonvenčnost Hrabalova psaní a živelná vitalita jeho pábitelů se projevují především v autorově schopnosti bohatého rozlišení a pojmenování věcí a jevů života, v ozvláštnění slovní zásoby, které vychází z vývojových změn této zásoby. Tvoří nová pojmenování okazionální, např. mědvědíšek pro význam ‚mourovatá kočka‘. Dále má mnoho slov přejatých zvl. z němčiny, např. generačně omezené armička […]
„S každým příštím počinem se Buddeus pokouší posunout literaturu o ždibec dál. Přemýšlí o jejích zdánlivých hranicích a možnostech je překročit. Experimentuje. Jeho práce se, obrazně řečeno, podobá laboratornímu výzkumu, slova jsou kultivována v emitních miskách, žíhána kahanem, proudí destilačními soustavami. Ukažte mi v Česku někoho jemu podobného! Z tohoto úhlu pohledu se ostatní jeví […]
Zářijové Biblio přineslo osobní vzpomínku spisovatele Petra Šabacha na jednoho z předních českých nakladatelů – Ladislava Horáčka (17. 6. 1947 – 21. 7. 2015) Láďa Poznali jsme se v osmdesátých letech ve Středočeském nakladatelství a knihkupectví. Naše přátelství začalo okamžitě. Tak to někdy bývá. Láďa s sebou tenkrát neustále vláčel obrovskou tašku plnou všelijakých kostýmů, […]
„V tomto příspěvku navazuji na originální nápad Miloše Hoznauera, aby se praktikující češtináři vyznali ze svých čtenářských lásek a uvedli (s příslušným komentářem) deset povídek, které je při jejich setkávání s literaturou nejvíce oslovily. Které v jejich duši zanechaly tak hlubokou brázdu, že si je stále znovu připomínají. Které je inspirují k tomu, aby tento čtenářský zážitek předávali svým žákům.‟ […]
„V literatuře je to jako v muzice, s knihami jako s písničkami. Obyčejná, na tři akordy, zahraná ale po svém a s výrazným riffem, bývá povedenější než složitě strukturovaná píseň. Bianca Bellová (1970), přes exotické jméno Češka s bulharskými kořeny, nepřišla se žádným experimentem, všechno to, o čem píše, už jsme někde četli, ale její […]
V příspěvku spojujeme text Štěpána Kučery z r. 2014 a ukázky z Blatného tvorby. Za jejich poskytnutí děkujeme p. Martinu Reinerovi. Štěpán Kučera – Nad románem Martina Reinera: Kdo zná ty končiny? Lidé od literatury o sobě v dopisech a jiných textech rádi zanechávají záznamy, třeba s kým se kdy setkali a o čem si […]
Ta událost tehdy nehýbala národem, protože o ní skoro nikdo nevěděl. A přece měla pro naše dějiny zásadní význam. Není připomínána, oslavována, ba naopak: je docela zapomenuta. Co se stalo? Josef Jungmann po šestnácti letech končí svou litoměřickou štaci a vrací se do Prahy. Píše se 1. listopad 1815. (…) České národní obrození je více […]
S laskavým svolením redakce literárního měsíčníku HOST publikujeme text otištěný v č. 7/2015 Ohlédnutí za jedním z méně známých životních příběhů Ludvíka Vaculíka (1926—2015) v textu jeho syna Ondřeje Tata se do smrti nesmířil s tím, že jeho téměř celoživotního kamaráda a věrného přítele připomíná pouze urna za čtverečkem skla minipanelákovitého kolumbária. Před lety, […]
Z našeho archivu: Seděli jsme v kavárně Slavii, když MUDr. Vincent Venera pravil: „Podívej se na ty lidi, to je votřes, co!? Sem ať přídeš, kdy chceš, tak tu sou furt ty samý typy. Tady je to furt stejný. Mrtvý. Já taky žiju, jako bych nežil. Stejně jako Kristus, když ho ukřižovali. Byl jako mrtvej, […]
