01 duben, po celanovi z rostlin především člověk, se rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku mord, polovičatý úspěch světa – na smrt je pozdě, v barvě mužského semene. po nocích, když vrací se potlučená přestříkneš ji sám, srdce ženy je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce tango tmy zúročené v loučích […]
Mecenáš Hlávka jednoho večera Mecenáš Hlávka jednoho večera, jda do své kavárny na nábřeží, spatřil na rozvodněné jarní řece tonoucího rybáře. Starší již muž, vysláblý chladem, námahou a chudobou, zápasil marně s proudem, strháván i se svou převrženou loďkou blíž a blíže k hučícímu splavu. Přihlížející Pražané soudili, že zde, za touto hranicí, čeká nešťastníka […]
Žádná kapitola …slyšíš… …má oči přivyklý tmě… Venku, z cesty, je slyšet klapání kopyt, jsou to děti, kdo vedou koně, koně přes město, včera jezdil na parkovišti velký žlutý buldozer, celý den, slyšíš celý den. Kdysi žili squatteři ve své oříši. Pojď na brko. Ta oříš byla vysoká socha, skoro věž, špalíček, socha slova. […]
Ivan Wernisch Nikam Klíčem ke sbírce Ivana Wernische se stručným názvem Nikam je báseň Ohlodáno k smíchu. Roku 1958 ji v horečnatém chvatu nadrásal mladý Johan, přičemž kdesi ztratil klobouk. K básni se unaveným krokem přišoural v roce 2010 starý Ivan a drobet ji pomordoval. Co se stalo mezi těmito dvěma letopočty? Je to hromada let. Byla napsána hromada […]
