Ukázka:
Kolečko – fúrik
Jan Nejedlý:
Pár slov o slově kolečko
Na mysli máme zahradní kolečko, klasické dopravní nářadí s jedním kolem a dvěma držadly. Výraz, který uvádí už středověký Klaretův Bohemář, je snem dialektologů, křížovkářským evergreenem a důkazem babylónského zmatení jazyků v jednom. V češtině totiž existuje nejméně dvacítka značně rozdílných ekvivalentů pro toto bohulibé náčiní, z nichž téměř každý má ještě různé hláskové varianty. Viz kotouč, kortouč, táčky, tůčko, radvanec, šajbtruhla, kolec, kolca, samokol, kolmaha, korba, korbice, káry, lubárna, šupchorna atd. Některé obraty byly převzaty z němčiny, polštiny či ruštiny, jiné jsou odezvou regionálního svérázu. Už původní kolečko je pojmenováno trochu nelogicky jen po části celého stroje (lingvisté by učeně řekli pars pro toto), na Hané zas pro toto jednokolové vozidlo užívají plurál kolečka. Rozhodně však taková přehršel výrazů pro jeden trakař zastihuje jazyk v nedbalkách dokazujíc nahodilost a zaměnitelnost pojmenování, jako tomu bylo na počátku světa. A že právě tam kolečko patří, věděl už Karel Čapek, když si představoval zahradníka v biblickém ráji: „Myslím, že by zapomněl pojíst ovoce stromu poznání dobrého a zlého; spíše by koukal, jak by mohl Hospodinu odvézt nějaké to kolečko rajské prsti.“ A stejně tak bychom mohli parafrázovat dalšího klasika: „Co je po jméně? Co kolečkem zvou, i zváno jinak vozilo by humus stejně.“
Čech o slově fúrik
Můj bratislavský kamarád Peter jel jako student průmyslovky na brigádu do Prahy na stavbu. A dlouho mu trvalo, než pochopil, co je kolečko. Styděl se zeptat stavbyvedoucího. Řekl si, že radši odkouká, co přiveze dělník, když ho mistr pošle pro dvě kolečka písku. Prý čekal, že dotyčný bude chodit dokola, nebo přiveze něco malého stočeného do kolečka. Několik dní na to nemohl přijít. Když totiž viděl fúrik s pískem, nikde kolem žádná malá kolečka nebyla… Podobně jej zmátlo, když jsem mu řekl, že půjdu do obchodu koupit si kolo. Nevěděl, mám-li na mysli bicykel, nebo jen přední či zadní koleso… Nejspíš si dodnes myslí, že Češi mají o kolečko víc.
(…)
Martina Blažeková:
Niečo o slove fúrik
Slovo, ktoré sa vo svete zmietanom postmodernými technológiami, technickými vymoženosťami a umelými inteligenciami už dávno malo stať historizmom, drží sa svojej existencie zubami-nechtami. Čaro predmetu najskôr spočíva v jeho jednoduchosti a praktickosti. Vanička s držadlami a kolesom nemá ďaleko od detskej hračky, a veru aj jeho slovenský názov znie akosi infantilne a zábavne. Fúrik by dosť dobre mohol byť aj starý plyšový medveď menšieho vzrastu, čo sa do neho nanosili mole. Koniec koncov ide o deminutívum, a to od slova fúr, ktorým sa od 16. storočia pomenovával voz. Tento voz doputoval do slovenského jazyka z nemčiny cez sloveso fahren ‚cestovať‘. K dopravnému prostriedku určenému na ďaleké cesty má dnes fúrik podobne ďaleko ako plyšový medveď k svojmu predobrazu hrdo obývajúcemu Tatry (či trochu menej hrdo vyberajúcemu kontajnery až kdesi pri žilinských panelákoch). Oboch však spája jednoduchosť použitia a, povedzme si úprimne, aj akási dojímavá archaickosť. Tak ako je na pomaznanie lepší plyšový medveď než plastový interaktívny pes, je na prevezenie menšieho nákladu najlepší starý dobrý roztomilý fúrik, ktorý sa vytrvalo vzpiera toku času.
Slovenka o slove kolečko
Niekedy sa stane, že sa človek snaží veci zjednodušiť, aby nakoniec zistil, že sa stal presný opak a výsledok je zamotanejší ako šnúra vianočných svetielok. Toto bude aj prípad kolečka, českého kamaráta slovenského fúrika. Ten, kto sa rozhodol pomenovať legendárne náčinie synekdochou, urobil nám Slovákom medvediu službu. Je toto „kolečko“ malý bicykel? Čo to je za koliesko? A kde sa teda točí toto koliesko? A ako sa dajú do akéhosi kolieska vložiť sypké materiály? Kdeže, kolečko je mätúce, a keby sa bolo v češtine nazvalo vaničkou s dvěma držadly a jedním kolem, bolo by to celkom určite jednoduchšie. Aj keď predstava, že na seba robotníci na stavbe pokrikujú „Přines mi jednu vaničku s držadlem a jedním kolem písku a kamení“ je pravdupovediac surreálnejšia ako medveď na kole(čku).
