Druhé číslo ČJL ročníku 64 přináší v uvedených rubrikách tyto texty:

Stati a články

K. Rysová – K. Oliva: Skončil 39. ročník Olympiády v českém jazyce
J. Kostečka: Deset povídek, které zatřesou duší (2)
M. Hrdlička: Základní principy výběru gramatického učiva
M. Pilař: O pozdní poezii Pavla Šruta

Z praxe našich škol

K. Rysová: Originalita a invence v písemných maturitních pracích

Diskuse

N. Kvítková: Nevylili jsme s vaničkou dítě?

Z nové české literatury

V. Novotný: Cestami prózy, stezkami poezie

Z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český

I. Svobodová: Psaní některých přejatých slov

Rozhledy

I. Balkó: Jubileum Ludmily Zimové, přední české syntaktičky
J. Poláček: Ohlédnutí za A. Hájkovou
V. Novotný: Z literárního muzea: Joe Hloucha
R. Šrámek: Stylistika v kontextu historie a současnosti

Literatura

H. Borovská: Praktická příručka nejen pro češtináře
M. Krčmová: Jazyk soukromé korespondence
I. Bozděchová: Jsme v češtině doma?
I. Kolářová: Nová publikace o stylistice

Podrobněji ad:

K. Rysová – K. Oliva: skončil 39. ročník Olympiády v českém jazyce
Článek obsahuje tradiční obsáhlý výběr ze zadaných úloh a hodnocení výkonů účastníků.
Zaujme nás zejména konstatování, že mladší účastníci národního kola měli problémy s řešením úkolu týkajícího se zájmena svůj a že nejsou příliš zvyklí pracovat s textem jako celkem (I. kategorie); studenti středních škol si s textovou analýzou poradili lépe. V článku se dále uvádí, že méně zdařilé byly i slohy v I. kategorii, vyprávění sklouzávalo k dějovému popisu, zatímco II. kategorie si i zde vedla lépe. Tvůrce OČJ pochválíme za zařazení úkolu prověřujícího schopnost vytvořit polopřipravený mluvený projev.
Učitelům z praxe může článek o OČJ posloužit jako vítaný zdroj inspirace pro tvorbu zajímavých jazykových úloh a vymýšlení slohových témat.

J. Kostečka: Deset povídek, které zatřesou duší (2)
Původně koncipovaný dvojčlánek se nakonec rozrostl na text třídílný. Připomenu, že jsem se nechal inspirovat podnětem kolegy Miloše Hoznauera, jenž před časem vyzval praktikující češtináře, aby se vyznali ze svých čtenářských lásek a uvedli deset povídek, které je při jejich setkávání s uměleckou literaturou nejvíce oslovily.
Po titulech Příběh vysloužilého voltižéra (E. Bass, Lidé z maringotek), Usher II (R. Bradbury, Marťanská kronika), Orfeus a Eurydika, Sedmá cesta (Stanisław Lem, Z hvězdných deníků Ijona Tichého v knize Zachraňme vesmír) a Mínós a Sóstratos (Lúkiános, Hovory podsvětní), uvedených v minulém čísle, následují v tomto vydání časopisu tyto tituly:
Jiří Marek: Otisk prstů (Panoptikum), Giovanni Boccaccio: Den třetí, příběh pátý (Dekameron), Milan Kundera: Falešný autostop (Směšné lásky).
Pro příští číslo ČJL jsou připraveny poslední dvě povídky: Anton Pavlovič Čechov: Spát a spát, Isaac Babel: Berestěčko (Rudá jízda)

M. Hrdlička: Základní principy výběru gramatického učiva
Poněkud záhadný titulek uvádí lingvodidaktický článek, jenž se zamýšlí nad metodikou výuky češtiny jako cizího jazyka.

M. Pilař: O pozdní poezii Pavla Šruta
Velmi podnětné zamyšlení nad tvorbou jednoho z nejznámějších žijících českých básníků. Autor mj. analyzuje i interpretuje Šrutovu sbírku Papírové polobotky a uvádí její spojitost s písní J. Nohavici Až to se mnou sekne. Pilař též upozorňuje na souvislosti Šrutovy poezie s poezií Františka Gellnera. Logicky se dostane i na Šrutova generačního souputníka Ivana Wernische a na komparaci jeho básnické persony Bedřicha se Šrutovým N.

K. Rysová: Originalita a invence v písemných maturitních pracích
Autorka vyjadřuje potěšení nad tím, že do kritérií hodnocení maturitních slohových prací bylo zařazeno hledisko originality, avšak zároveň neskrývá obavy, že v časovém limitu 60 minut pro základní úroveň, resp. 90 minut pro vyšší úroveň je velmi obtížné kritérium osobitosti a nadstandardnosti naplnit. (Vyšší úroveň byla mezitím zrušena.)
Následně uvádí příklad velmi originální maturitní slohové práce z r. 2010, kdy na vypracování bylo 240 minut a maturant vybíral ze 4 témat. Po mém soudu se tu však porovnává neporovnatelné.

V. Novotný: Cestami prózy, stezkami poezie
V dalším ohlédnutí autora populární rubriky se v úvodu pojednává o titulech, jež jsou poněkud staršího data vzniku: „vznikly před drahným počtem let, řadu desetiletí ale patřily buď ke knihám zapovězeným (stejně jako jejich autoři), anebo na ně ani po listopadu 1989 z různých důvodů nepřicházela řada.“ Přečteme si o Zdeňkovi Kalistovi (1900–1982) a jeho „nepravém cestopisu“ Setkání se snem aneb Finlandia. Následuje Ivan Binar (1942), bývalý politický vězeň a exulant a jeho „románová filozofická groteska“ Sedm kapitol ze života Václava Netušila.
Dosti negativně hodnotí V. Novotný nejnovější prózu jinak veleúspěšného Jaromíra Rudiše (1972) Národní třída.
Prozaický přehled doplňuje povídková kniha Milana Čechury (1949) Můj nepřítel a „autobiograficky laděná vzpomínková zpověď jedné venkovské mladé ženy“ z pera Jany Šrámkové (1982), jejíž tvůrčí vývoj hodnotí doc. Novotný výše než např. tvorbu Petry Hůlové.
Poezie je zastoupena sbírkou Úloža z pozůstalosti Ivana Martina Jirouse (1944–2011), třetí sbírkou Zimní dvůr nepříliš známého Bohdana Chlíbce (1963) a básnickou prvotinou Černý rok autorky píšící pod pseudonymem Anna Bolavá (1981).

I. Svobodová: Psaní některých přejatých slov
Článek pojednává o pravopisu výpůjček jako absorpce, kolaps, transkripce, preskripce. Pro češtináře je velmi důležité konstatování, že u těchto přejatých slov nelze aplikovat analogie s českými poměry typu hloubit – hloubka, vyhýbat – výhybka. V latině však panují poměry jiné, jež český pravopis respektuje, proto se zde píše p, nikoli b.
Zajímavý je i exkurz do dějin psaní slovesa detekovat/detektovat (obě varianty jsou správné).
Článek pokračuje evergreenem: rozdílem mezi standardem a standartou a končí osvětlením rozdílu mezi předponami ante- a anti-, zejména v souvislosti s „antidatováním dopisu“: autorka na základě zasvěcené analýzy doporučuje psaní antedatovat dopis.

R. Šrámek: Stylistika v kontextu historie a současnosti
Článek je (žel poněkud pozdním) ohlédnutím za konferencí o stylistice, již v únoru 2013 uspořádala katedra českého jazyka literatury PedF UK u příležitosti životního jubilea významné bohemistky doc. Evy Minářové. Jako přímý účastník konference i přispěvatel mohu potvrdit, že se jednalo o setkání velmi reprezentativní a podnětné. Sborník projevů, jenž na jeho základě vznikl, doporučuji i učitelům z terénu.

H. Borovská: Praktická příručka nejen pro češtináře
Recenze nové učebnice češtiny, určené studentům učitelství 1. stupně:
I. Kolářová, K. Klímová, P. Hauser, K. Ondrášková: Český jazyk pro studující učitelství 1. stupně základní školy. Praha: Grada, 2012.

I. Bozděchová: Jsme v češtině doma?
Informace o navýsost potřebné a zajímavé příručce sepsané Markétou Pravdovou, bohemistkou Ústavu pro jazyk český, na základě výběru nejzajímavějších dotazů, jež obdržela jazyková poradna ÚJČ AV ČR.
Knihu jsem prostudoval a osvědčuji její vysokou informační sílu a užitečnost, odbornou přesnost, a nadto nepochybnou atraktivitu i pro nebohemisty. Zařazené jevy se týkají pravopisu, skloňování a časování problematických jevů, syntaxe, etymologie aj. aj.
Mimochodem: kdo z nás, vystudovaných češtinářů, by dokázal „na první dobrou“ vysvětlit, proč máme v češtině 2. pád slov chřest, křest tak různý? Totiž: (bez) chřestu x (bez) křtu?

Jiří Kostečka