„V tomto příspěvku navazuji na originální nápad Miloše Hoznauera, aby se praktikující češtináři vyznali ze svých čtenářských lásek a uvedli (s příslušným komentářem) deset povídek, které je při jejich setkávání s literaturou nejvíce oslovily. Které v jejich duši zanechaly tak hlubokou brázdu, že si je stále znovu připomínají. Které je inspirují k tomu, aby tento čtenářský zážitek předávali svým žákům.‟

Takto Jiří Kostečka uvedl svých Deset povídek, které zatřesou duší v časopise Český jazyk a literatura (č. 1, 2014). Rozsah jeho čtenářského vyznání přiměl redakci, aby text rozdělila do dvou částí (pokračování vyšlo v č. 2, 2014). Kostečkovy osobité osobní analýzy kratších prozaických textů představujeme i čtenářům našich stránek, tentokrát pro přehlednost členěné na tři části. První jsme uvedli ZDE, další ZDE; dnes připojujeme Falešný autostop, Spát a spát a Berestěčko.

Příspěvek ZDE.

O I. Babelovi viz též ZDE.