Vzhledem k nynější intenzivní kampani O. Botlíka namířené proti „nové“ maturitě považujeme za nezbytné uvést do patřičných relací alespoň část jeho tvrzení a Botlíkovy snahy jako celek. Náš komentář musel být vystavěn na řadě citací, proto přinášíme celý materiál v příloze a zde uvádíme pouze stručné shrnutí, včetně úvahy o možných pohnutkách „antimaturitního“ aktivisty.
Oldřich Botlík (v jednom textu i se spoluautory) se k maturitnímu testu z českého jazyka a literatury vyjadřuje nekonzistentně a zmatečně, někdy si jeho tvrzení odporují, místy zjevně mate veřejnost. Jeho vyjádření většinou postrádají jakýkoli věcný, natož odborný základ, nejpovážlivější jsou však dezinterpretace výroků Jiřího Kostečky, které nemůžeme hodnotit jinak než jako pomluvy. Snahy o dehonestaci „nové“ maturity a představitelů ASČ jdou bohužel u Oldřicha Botlíka ruku v ruce a v posledních měsících nabývají rysů pomlouvačné kampaně.
Co je základní motivací urputné Botlíkovy kritiky a proč se dotyčný vůbec tak intezivně věnuje maturitní tematice, když maturitnímu vysvědčení nepřikládá váhu a považuje ho (řečeno jeho slovy) za „cár papíru‟, není zcela jasné. Nemalou roli zřejmě hraje skutečnost, že jeho vlastní představy o podobě zkoušky se pro MŠMT ukázaly být neakceptovatelné. Jednou z příčin může být i vzrůstající kvalita současné maturity, především těch jejích prvků, jež jsou plně centrální. Další důvod směřuje k motivaci více osobní: Při maturitních diskusích se jako vedlejší efekt ukázalo, že testy velkých společností, jejichž nejvýznamnější osobnosti na stávající maturitní systém nejvíce útočí, zdaleka nejsou bez nedostatků. Místy dokonce bez nedostatků zásadních. Botlíkova reakce na tato zjištění je ovšem pozoruhodná – jindy zuřivý a vytrvalý polemik-detailista tentokrát mlčí (nanejvýš pohrozí právními důsledky šíření kritických tvrzení). Pozoruhodný, ale příznačný střípek do obrazu člověka, který by leccos nejen předělal, ale rovnou (řečeno jeho idiolektem užitým v Lidových novinách) „oddělal‟.
Celý text komentáře je ke stažení zde:
Josef Soukal, Vladimír Stanzel
