Vzhledem k opakujícím se podnětům od češtinářů z nejrůznějších typů škol otevíráme tímto diskusi, jež by se postupně měla dotknout nejrůznějších aspektů nastolených témat. Pro zájemce o ni jsme připravili dva dokumenty Google, jeden pro diskusi o výuce na 2. stupni ZŠ, druhý pro diskusi o výuce středoškolské.
Protože základním východiskem pro výuku literatury jsou příslušné rámcové vzdělávací programy, kde jsou formulovány vzdělávací cíle (očekávané výstupy) a obsah učiva, v úvodu se věnujeme právě této oblasti. Začínáme RVP pro základní vzdělávání.
Věříme, že diskuse bude věcná a kultivovaná a přinese pozitivní výsledky.
Odkaz na dokumenty získáte po zaslání své e-mailové adresy na adresu soukal@ascestinaru.cz.
Josef Soukal, Vladimír Stanzel
Aktualizace z 13. 7. 2019:
Diskusní téma 1:
Do jaké míry stávající RVP pro výuku literatury vyhovují? Mají vhodnou strukturu? Které konkrétní body v jednotlivých RVP by bylo třeba změnit? Co v RVP chybí? Měly by být vzdělávací cíle formulovány hierarchicky?
Aktualizace z 15. 7. 2019:
Z diskuse, RVP pro základní vzdělávání:
Mělo by být součástí RVP i učivo? Nestačí vzdělávací výstupy, když je v nich stejně obsaženo? (Zdeněk Sotolář)
Návrhy na úpravu příslušných pasáží RVP pro základní vzdělávání uvedli Josef Soukal s Vladimírem Stanzlem, další návrh Zdeněk Sotolář.
„Minimální doporučená úroveň pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření“ do RVP pro základní vzdělávání nepatří, podle našeho názoru se formulování minimální dosažené úrovně týká jednak všech výstupů, jednak – a to především – toho, zda žák vzdělávací program naplní či nenaplní. (J. Soukal, V. Stanzel)
RVP pro střední školy:
Pro diskusi navrhujeme přijmout následující východisko: S ohledem na to, že středoškolské vzdělávání je již vzděláváním specializovaným, diferencujím, ovšem přesto dnes u nás střední školu s maturitou navštěvuje přes sedmdesát procent dospívajících příslušného věku, a že tedy rozptyl jejich studijních předpokladů je velmi velký (o maturitu usilují jedničkáři i čtyřkaři ze základních škol), není možné klást na středoškoláky jako celek stejné požadavky, popř. formulovat pro všechny vzdělávací výstupy na kvalitativně stejné úrovni – tudíž vytvořit smysluplný jednotný výukový program. Počítejme tedy předběžně s existencí dvou studijních programů: Jeden by byl určen žákům s obecně vyššími studijními předpoklady, pracovně ho nazýváme vyšší středoškolský program (VSP), druhý – základní středoškolský program (ZSP) – pak dalším adeptům středoškolského vzdělávání. Pomiňme přitom vymezení přesné linie mezi stávajícími typy středních škol či počtu žáků ve zvažovaných žákovských skupinách.
Pozn.: Učňovské vzdělávání zatím necháváme stranou. (J. Soukal, V. Stanzel)
