Eva Kantůrková patří k tvůrcům, jež osobnost Jana Husa více než zaujala. Jednomu z nejznámějších Čechů se věnuje už po desetiletí. Její vztah k němu ukazuje např. rozhovor, na který odkazujeme níže.

Jan Hus je klíčovým tématem knihy Nesmiřitelná řeč. Tento vloni vydaný soubor čtyř textů zůstal literární kritikou nepovšimnut (ukázku z jediné, popisné recenze uvádíme níže). Z knihy jsme vybrali Dcerku, text vycházející ze stejnojmenného Husova spisu: DCERKA.

Rozhovor s Evou Kantůrkovou věnovaný zejména televizní adaptaci jejího románu Jan Hus viz ZDE.

„Čtenář se může dohadovat, zda inspirací byla otázka obecnějších symbolů, jako je řeč, osoba Ježíše Krista či Jan Hus nebo Jan Palach. Připomíná se potřeba zamyslet se vlivem prožitků z vězení nebo nutnost vyjádřit se – ve fiktivním dialogu s Ježíšem – k reálně podobě ideálů listopadu 89.

S vědomím, že jak Palach, tak především Hus inspirovali autorku k řadě knih, je zřejmé, že prvotní byla potřeba uvést reformátora do širších společenských, historických i osobních souvislostí. Zdůraznit, že mu šlo o mravní zásady vycházející z evangelia, bez nichž nelze vyznávat hodnoty, jimiž inspiroval evangelické rytíře Kristovy, jak Kantůrková pojmenovává husitská vojska. A stanovit měřítka vypjaté mravnosti, která dodnes nelze přehlížet.

Kolik se toho však v životě opakuje? klade si autorka v knize otázky související především s Husem. Od přátelství s Křišťanem z Prachatic přes farizejskou proměnu druha Štěpána z Pálče v účastníka obžaloby až po literární příběh dívky Anušky Zoulové. Dcery muže stavícího se moci králova zmocněnce, arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka, který ho potrestal na hrdle. A byl to Hus, kdo se právě Andreou nechal inspirovat ke spisu Dcerka. Úvahám a radám o jejich „ctném“ životě.“

František Cinger v Salonu, literární příloze Práva (ZDE).