Zeptáte-li se blízkých, jaká byla vaše první slova, pravděpodobně zmíní „mámu“, „tátu“ nebo „bábu“. Otázkou ovšem zůstává, zdali je paměť krapet nešálí a nevypráví spíše o takových slovech, která byla nejvýznamnější pro ně jako osoby oddané a pečující. Kdo by netoužil figurovat v roli hlavního hrdiny u tak významného životního předělu, jako je začátek mluvení. Podle psychologů totiž v této hitparádě bezkonkurenčně vítězí slovo jiné: krátké, suché „ne“.

Musí to být mohutná chvíle: slovo se z pouhého shluku zvuků stává jednoznačnou formulací vlastního postoje a vůle, nástrojem k jejímu prosazení. Zjišťujeme, že jeho použitím můžeme ovlivnit běh událostí a naše žízeň po slovech začíná rychle růst.

Slovy si svět duševně ohmatáváme, jako bychom se ho zmocňovali. Je však možné, že si nás zároveň nepozorovaně omotává kolem prstu i jazyk? Že nějak předurčuje náš vztah ke světu a ovlivňuje naše myšlení a rozhodování?

Více v Salonu, příloze Práva.