Osudy dobrého spisovatele Jaroslava Haška a hrdiny jeho slavného románu jsou poměrně dobře známy, současně však pohled na tyto osobnosti není prost zkreslení a mýtů. To se týká i publicistické, a dokonce i odborné sféry: Poukázal na to např. literární vědec Přemysl Blažíček, když před lety nazval svoji rozsáhlou studii Haškův Švejk (čímž avizoval záměr postihnout Švejka optikou respektující pojetí autora).
Nakolik román o Švejkovi čte mladá generace a jak se o něm hovoří při výuce, si netroufáme odhadnout. Pro studenty a kantory jsme však vybrali několik střípků z Virtuálního muzea Jaroslava Haška & Josefa Švejka (viz níže) a požádali Františka A. Podhajského z výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (http://clb.ucl.cas.cz) o sestavení seznamu základní haškovské a švejkovské literatury.
Ve Virtuálním muzeu najdem mj. Švejkův slovník (adjutant, ajnclík, ajncvaj…) či Zpěvník Josefa Švejka a Jaroslava Haška (obsahuje i hymnu Strany mírného pokroku v mezích zákona Milion kandidátů vstalo: Milion kandidátů vstalo, / by oklamán byl dobrý lid...), dále část Mapy (Švejkova cesta…, Hašek v Praze, Haškovy toulky…).
Připojujeme několik ukázek z oddílu Napsali o Haškovi:
Z dopisu Jarmily Mayerové:
Praha II 24. 1. 1912
Míťuško!
Trápí mne velice, žes nepřišel. Hledali tě v redakci a nenašli. Vím, že budeš mít velkou bolest, pospěš alespoň, abys přišel včas na pohřeb. A hleď na to, abys byl slušně a vhodně oblečen. Budou si Tě pořádně prohlížet, to víš, že každý ví, žes tam nebyl, ačkoliv Ti Boža řekl, že maminka je těžce nemocna. Prosím Tě, nezmeškej alespoň pohřeb. Bylo by to hanebné a neodpustitelné. Opatři si tvrdý klobouk. A večer přijď ke mně, nebo si budu myslet, že mě chceš taky docela opustit. Víš, že Tě mám jediná na světě ráda a nikoho jiného nenajdeš. A je mi Tě lito. Telefonuj mi, dostal – lis včas zprávu.
Líbá Tě Tvoje
Jarmila
Z dopisu Jiřího Mahena Václavu Mengrovi:
S Haškem to není opravdu tak jednoduché, jak si to pivní anekdotáři mysleli. Mám dojem, že se mu hodně ublížilo, ale na druhé straně je ovšem nutno chápat, že se Haškovi rozumět nemohlo. Příliš často se skrýval, ztrácel se, a upřímně vám povím, že kamarádem v onom smyslu, jak se mu tenkrát rozumělo, on vlastně nikdy nebyl.
Hašek byl spíše rarach, který zmizel někde za komínem, sotva jste se s ním dali do řeči. A ještě to není správné. Míval v sobě plno náhlých nápadů a hned se jim věnoval. Přitom se snad může říci, že v takových chvílích neměl potřebu gesta.
**********
My měli časem Haška hrozně rádi, poněvadž byl opravdu samý vtip. On možná že nás neměl rád, poněvadž jsme si hráli na literáty. Jsem o tom přesvědčen. A teď je ta švanda v tom, že on dělal literaturu daleko intenzívněji než my všichni, že on byl vlastně literátem a my se zuřivě bránili být jenom literáty.
ROZKAZ 1. STŘ. PLUKU
MISTRA JANA HUSI Z 21. ŘÍJNA 1917
Jaroslav Hašek, střelec 1. stř. pl. M. J. Husi t. d. u nestrojové roty, vyznamenán je za zásluhy v bitvě zborovské a tarnopolském ústupu medaili sv. Jiří IV. stupně.
„Po dobu těžkého červencového ústupu vždycky čestně a mužně plnili své povinnosti, velmi často pod ohněm nepřátelských děl a pušek a často se nacházeli v kritickém postavení vzhledem k předčasnému odchodu sousedních částí. Zejména 12. a 13. července 1917, když byla zničena plukovní kancelář, z vlastní iniciativy přešli k rotám a bojovali s nimi a nesli společně tíhu ústupu.“
Polní soud československého vojska
Omsk 25. července 1918 .
ZATYKAČ
Čís. 203
Polní soud československého vojska vydává tímto na základě návrhu veřejného ža1obce zatykač na Jaroslava Haška, bývalého člena redakce Humoristických listů v Praze, bývalého dobrovolce 1. česko-sloven. Jana Husi pluku, redaktora Čechoslovana v Kyjevě, člena redakce časopisu soc. dem. kom. Pochodně v Moskvě, organizátora českosloven. rudého vojska v Samaře, obviněného z opakovaného zločinu velezrady na československém národě.
Všem příslušníkům českosloven. revolučního hnutí se přísně ukládá Jaroslava Haška – ať je to kdekoli a kdykoli – zatknouti a dopraviti pod silnou stráží k Polnímu soudu československého vojska.
Předseda Polního soudu:
Eisenberger m. p.
Vyšetřující soudce:
Hess m. p.
Z knihy Vladimíra Stejskala Hašek na Lipnici:
Autorská práva pozůstalosti Jaroslava Haška oceňujeme takto:
1. Osudy dobrého vojáka Švejka svazek I.-IV.
Díl I. vyšel celkem IV pěti vydáních v nákladu 27 000 výtisků.
Na skladě je 4300 výtisků.
Dílu II. bylo celkem vytištěno 22 000 výtisků. Na skladě je 2800 výtisků.
2. Dílu III. bylo celkem vytištěno 22 000 výtisků.
Na skladě je 4300 výtisků.
Dílu IV. bylo vytištěno 15000 výtisků. Na skladě je 7060.výtisků.
Část těchto nákladů byla vyprodána ve dvou letech.
Úmrtím autorovým mizí zájem čtenářstva, což potvrzuje okolnost, že IV. dílu bylo teprve prodáno 8000 výtisků.
Pravděpodobně lze očekávat, že v nejbližším desetiletí bude možno uspořádat ještě dvě vydání po 5000 výtisků a honoráře lze odhadnouti na 65 000 korun.
Po 10 letech bude nové generaci obsah spisu nejasný a sotva se najdou čtenáři pro toto dílo.
20. srpna 1923 Podepsáni:
Emil Šok a dr. A. Červinka
Rukopis Jarmily Haškové:
„Nevíš, kde je ten papír, na kterém jsem včera začal psát? Začal jsem psát a pak jsem nad tím usnul. A byla to taková dobrá myšlénka. Napadlo mi něco ohromného. A teď jsem to nějak zaspal.“
Našli jsme papír v uhláku. Byl na něm jenom nadpis: „Pitomec u kumpanie.“ A pod tím: „Dal se superarbitrovat pro blbost … “
Hašek si tím trochu lámal hlavu a pak mi začal diktovat Švejka. Bylo to v roce 1911 a byla z toho povídka Dobrý voják Švejk.
„Ale není to to, co to mělo být. Víš, měl jsem takovou představu něčeho nového, ohromného. A zaspal jsem to.“
Dobrý voják Švejk vyšel knižně, čas se nad ním zavřel, ale ta jiskra, která tehdy navečer kmitla pod Haškovým čelem před spaním, pálila v podvědomí a čas plynul – převalilo se osm dlouhých let – osm dlouhých let od doby, kdy mi diktoval Dobrého vojáka Švejka, osm let od doby, kdy jsme se viděli naposled.
Po všech novinářských zprávách, že byl zabit v Rusku, stál po osmi létech Hašek zase přede mnou.
Byl zestárlý, prošedlý, tlustý, ale jeho čelo bylo stále krásné, vysoké, nos rovný a hezká ústa sevřená trpkou ironií.
„Píšu Švejka. Celá ta léta mne to drželo. Víš, na frontě, v Rusku, všude. Začalo to ve mně hned, jak vypukla válka. Cítil jsem, že se něco rodí. To, co mne napadlo tenkrát, víš. Chceš? Přečti si první kapitolu.“
A četl mi ji cestou do tiskárny a já jsem se smála a nevěděla jsem, co dělal celých dlouhých osm let, věděla jsem jen, že jeho humor vyzrál utrpením, že svého Švejka zaplatil osmi léty života a že toho života má namále.
Kapitola šla za kapitolou a já jsem se naučila muže, kterého jsem kdysi milovala pro jeho krásnou radost ze života, obdivovat pro jeho umění.
Žil v Praze se svou přítelkyní z Ruska a pro mne byl už jenom kamarád. A jako kamarád mi dal, co mi nedovedl dáti jako muž: pevný základ k literární tvorbě. Začala jsem psát v tom roce, kdy psal Švejka. Na dlouhých procházkách po nábřeží četli jsme jeden druhému a já jsem se snažila, aby to moje také za něco stálo, aby to nebyla ostuda.
První díl Švejka vyšel. Byla jsem se synem ve Falknově u Boru. Jednou navečer Hašek přijel za námi. Našemu synovi bylo devět let. Věřil, že tatínek padl ve válce v Rusku, a Hašek mi slíbil, že mu tu víru nechá, když nemůže a neumí být otcem. Ale když mu vyšel první díl Švejka, přijel, ne za mnou, ale za Ríšou, řekl mu, že je jeho otec, že mu napsal Švejka a že mu ho veze. Pak běhal s Ríšou tři dny po horách a po lesích, šťasten, že má syna.
Pak jsme se už viděli jen jednou, než odjel do Lipnice, aby tam psal Švejka dál a aby umřel, než ho dopíše.
Neviděla jsem ho mrtvého. Žije v mých vzpomínkách krásný, mladý, takový, jako byl tenkrát, když padal sníh a vítr cuchal jeho hezké vlasy: bůžek smělého mládí, které se nebojí vzdorovat životu.
12.9.1930 Jarmila Hašková
Ohlasy dnešní doby:
Jaroslav Hašek nikdy žádné legie nezradil – ani to nešlo – dobrovolně do nich vstoupil a později z nich ze své vůle vystoupil a dokonce s písemným odůvodněním, které odeslal velení legií. Neutekl před žádným bojem – naopak do poslední kulky Hašek osobně bojoval na frontě s Němci.
Teprve v okamžiku, kdy naopak podle Haška legie zradily boj za českou věc, Hašek legie opustil.
Jaroslav Novák Večerníček
Při vytváření příspěvku byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie (http://clb.ucl.cas.cz).
https://fhs.cuni.cz/FHS-2997.html?news=19784&locale=cz&fbclid=IwAR3X9lJA-nM4H6nm0Om1Wf2yMIJfact27FmkhRXcUygugWmxDfCQxCLTiHE
František A. Podhajský: Ve výročí se koncentruje vzpomínka
Vás přece miluji víc než hesla! Komu psal Jaroslav Hašek milostné dopisy?
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-vas-prece-miluji-vic-nez-hesla-komu-psal-jaroslav-hasek-milostne-dopisy-40433545
Z facebookové skupiny Jan Křesadlo, příspěvek správce skupiny Václava Z J Pinkavy:
Něco k dnešnímu výročí Haška…
»…Don Quijote bojoval proti větrným mlýnům, protože si myslel, že jsou to obři. Kdyby věděl, že mlýny jsou mlýny, vysral by se na to, ovšem. Protože proti mlýnům, jasně věda, že jsou to mlýny, dokáže bojovat jenom Švejk. Nevím, kde vznikla představa, že Švejk je neloyální zbabělec, zdá se, že v nějakých myslích esenciálně rakouských – kdyby neměl Švejk morální páteř, klidně by na příklad přiznal poručíku Dubovi, že koupil od žida koňak pro nadporučíka Lukáše – rozkazu poslechnout musel a ať si to páni vyřídí mezi sebou – ale ne – zatloukl všechno a raději vypil celou láhev jedním tahem: Kdo se domnívá, že kdyby v lahvi byl jed, Švejk by ho nevypil, nechápe Švejka. Švejk přece pohlédl do tváře Nicoty a jeho humor je zoufalství. Udělal by to, zdánlivě pro nadporučíka Lukáše, věda naprosto jasně, že Lukáš je děvkař a národní zbabělec, ale ve skutečnosti proto, že je to vlastně jedno, prašť jako uhoď, a tak se můžeme např. chovat taky pro změnu třeba loyálně a statečně. Protože podle a zbaběle se chovají ti, kteří si ještě myslí, že se tím dá něco získat, proč se od nich třeba pro změnu neodlišit? Pteryx tady zkrátka mašíruje, protože je z pokolení Švejků, protože je Čech. Tak je to – no jasně…«
(Jan Křesadlo, Království české, str. 16 e-vydání)