Je pravda, že v češtině zvířata neumírají?

Ne tak docela. Sloveso umírat se užívá i v kontextech, kde se mluví o zvířatech, zpravidla o těch, ke kterým máme bližší citový vztah. Primárně se ale umírat užívá tam, kde se mluví o člověku. K označení konce života zvířete máme naopak vyhrazena slovesa jako chcípnout, pojít, uhynout apod., která jsou při užití o zvířatech neutrální, přinejmenším podle našich slovníků spisovného jazyka.

Existuje mezi zmíněnými výrazy nějaká posloupnost v míře vulgarity?

V daném okruhu bych za zcela neutrální označil slova nebo spojení uhynout, být zabit nebo být poražen (ať už se tím myslí sražení dopravním prostředkem nebo porážka na jatkách). Velmi podobně je na tom sloveso pojít. Myslím tím, že by ho asi snesly i útlocitné povahy, pokud by bylo užito třeba o jejich mazlíčcích. Padnout a zhasnout bych očekával ve vysloveně vznešených literárních kontextech, například v popisu lovu statných, majestátních kusů zvěře; je z nich znát úcta a respekt k danému jedinci.

Chcípnout, ač je podle slovníků ve spojení se zvířaty neutrální, bude reálně pociťováno mluvčími velmi různorodě. Snad proto, že se často užívá o člověku v případech, kde se popisuje nedůstojné zakončení života. V tomto užití totiž vyznívá poněkud zhruběle a možná se tento příznak hrubosti stává obecnějším, přestává být vázán výhradně na užití o člověku. Citlivější povahy se proto slovesu chcípnout asi raději vyhnou v každém případě, ale ve spojení se zvířetem skutečně není primárně vulgární nebo urážlivé.

Z rozhovoru s Martinem Proškem, ředitelem ústavu pro jazyk český AV na webu www.lidovky.cz