Článek v časopise Naše řeč (1994, č. 4) poukazuje na problematičnost užívání pojmu „sexuální harašení“:

Troufáme si tvrdit, že to ještě nemusí být feministický přístup, uvědomujeme-li si negativní vliv překladu sexual harassment jako sexuální harašení na dobré jméno odborné literatury. Chceme tím poukázat na nebezpečí situace, kdy autor pod vlivem vlastních postojů a hodnocení, souvisejících mj. s daným kulturním zázemím, může podcenit ironizující výsledek nevhodného překladu a způsobu přebírání cizích pojmů. Je však třeba si uvědomit, že co je možné v popularizačním příspěvku, nelze použít ve vážně míněné odborné literatuře. Není možné vytvářet termíny, které působí směšně nebo vyvolávají nežádoucí asociace. Naopak je třeba tvořit nové termíny nebo jejich překlady, a to zejména v rozvíjejících se oborech, zodpovědně a uváženě. V případě překladu termínu sexual harassment se obáváme, že naše současná situace je ztížena tím, že nemáme pro zmíněný sociální jev dostatečný společenský ani jazykový kontext, že k němu většinou přistupujeme s jistou neznalostí, nedůvěrou nebo apriorním nepochopením. 

Poznámka: Autorství pojmu „sexuální harašení“ se nejčastěji připisuje Josefu Škvoreckému, uvádějí se však také jména dalšího českého exulanta Oty Ulče či spisovatele a hudebníka Jana Vodňanského.