Ze sloupku na webu iLiteratura.cz:
Nesnadná četba. A olbřímí úkol pro překladatele. Typy lodí, plachet, možností počasí, druhů cyklónů i podvodních potvor, nemajících protivy v jazyce suchozemců. Jako čtenář jsem troskotal, rozečítal a nedočítal jsem ty stránky asi čtyřicet let. Až novým překladem vržen do příběhu, snad jako Jonáš do žaludku Leviatana, posedle čtoucí, sytící se živou tkání slov, zmohl jsem ho právě včera.
Překladatel Šimon Pellar zřejmě uctívá sv. Jeronýma stejně vroucně jako harpunář Kvíkveg svého bůžka. Budu-li mít dcery, vylovím pro ně jména z knihy. Nejkřehčí ať je Choulost, parádivá Pačina, ta nejdivočejší Hůlava, a bude-li mezi nimi nekňuba, může se jmenovat Vozdrava. Teprve s Pellarem vnímám cestu za děsivým Moby Dickem jako úžasnou jízdu po vlnách, kdy se „mozek žene jako hůlava“ a píšící Melville se, jak už to v mánii bývá, vznáší nad svým textem jako albatros nad lodí. A trochu se čtenáři i vyšklebuje, „rozhodně jsem to nemyslel jako alegorii“, ujišťuje, že má z psaní závratě, přičemž k dalšímu chrlení textu se dožaduje brka z kondora a kalamáře zvíci kráteru Vesuvu.
Takhle se to dělá: „Náhle se kýl lodi roztřásl, jako by jím projel blesk, napjatý provazec drhnoucí o spodek lodi se před přídí vymrštil z vody a blízek prasknutí se chvěl, až z něj padaly kapičky, podobné skelným střípkům.“
