Dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem, jak správně napsat větu, která bude začínat slovem eRecept.
Paní Bc. V. V.
Odpověď ASČ:
Tento dotaz je jedním z těch, jež nelze rozhodnout s oporou normativních příruček, protože ty jej prostě neřeší. Je zcela jistě založen na tazatelčině povědomí o tom, že psaná věta / větný ekvivalent začíná velkým písmenem v prvním slově. Ovšem proti tomu jde zaužívané psaní malého e- (se spojovníkem) ve výrazech s významem „elektronická zařízení, elektronicky předávaná sdělení“ apod.
Ani normativní online Internetová jazyková příručka, již naše poradna trvale doporučuje široké veřejnosti, protože řeší 95 % běžných jazykových dotazů, daný problém zatím nenastolila. Najdeme zde toliko zavedené psaní e-mail (spojovník je nutný, protože v češtině má psaní email, tedy bez spojovníku, jiný význam; odtud pišme analogicky i e-recept apod.). Chybí tu ovšem informace, jak s tímto pravopisem naložit právě v případě, že autor textu chce či potřebuje tímto výrazem novou větu / větný ekvivalent začít.
Určité vodítko by snad mohl dát Český národní korpus. Běžnému uživateli poskytuje k dnešnímu dni 1536 výskytů s psaním e-mail a 152 výskytů psaní E-mail. Psaní E-mail na začátku věty / větného ekvivalentu zachytil ČNK např. v tomto výpisku z Hospodářských novin (citujeme i s chybami ve zdroji): „( vliv SMS na milostný život národa by stál za doktorskou disertaci ze sociologie ) a hlavně nám poprvé zavedl do života pohodlnou asynchronní komunikaci – já napíšu teď , ty mi odpovíš , až se ti to bude hodit ( případně až se uklidníš , rozmyslíš … ) . E-mail dovede totéž , ale ten nosíme v kapse až poslední dobou a stejně mu velká část té bezprostřednosti a intimity chybí .“
Jako jazykovědec se přikláním k tomu, že e-mail je dnes principiálně stejné médium jako telefon či televize, tedy nejde rozhodně o vlastní jméno, a proto bych ve shodě s obecnými pravidly psaní velkých písmen doporučil psaní e-mail uprostřed věty / větného ekvivalentu a psaní E-mail na jejich začátku.
A nyní již konkrétně k dotazu do naší poradny: Analogicky pišme e-recept uprostřed věty a E-recept na jejím začátku. Pro velké R, tj. pro psaní ať už eRecept / e-Recept, či ERecept / E-Recept není sebemenší důvod.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
SÚKL si s tím zrovna dvakrát hlavu neláme a píše „eRecept“ i na začátku věty. Paní bych doporučil nahradit eRecept například spojením „elektronický recept“. Myslím, že jedna konkrétní věta to snese.
Jak správně poznamenal Chocholo, eRecepty a podobné (s odpuštěním) pravopisné debility jsou často nejprve zakotveny v klíčových dokumentech a teprve potom si s nimi má čeština nějak poradit. Ono to možná trochu odráží i přístup námi vyvolených osob k zákonodárnému procesu jako celku.
Ačkoliv neznám přesný kontext zmiňované věty, přihlédneme-li obecně k bohatým možnostem valence a poskládání slovosledu v českých větách, dovolím si nesouhlasit s tím, že jakákoliv věta musí začínat podmětem nebo předmětem „eRecept“. :)))
Ale vzdyt si primo protirecite, na jednu stranu rikate, ze e-mail je spisovne, email ve stejnem vyznamu, ne. Odvozujete pripustne psani e-mailu na zacatku vety velkym pismenem na zaklade korpusu, pritom v tom samem korpusu emailu bez spojovniku naleznete temer stejne (a v odvozenych pridavnych jmenech se spojovnik temer nevyskytuje: emailovy klient, emailova komunikace).
Jinymi slovy: puvodni dotaz byl ohledne eReceptu, kde je nazev dany vyhlaskou. Vy jste sice odpovedel, ale jako analogii jste pouzil email, kde neni zadnou vyhlaskou nebo nazvem oznaceni eMail bezne.
Ad Chocholo 27. 2.
Domnívám se, že si neprotiřečím. Použil jsem analogie s výrazem „e-mail“, v němž se psaní „e-“ objevilo v češtině ne-li poprvé, tak alespoň velmi výrazně hned na počátku zavedení elektronické komunikace v 90. letech.
Zde jde v prvé řadě o to, že jazyk je nesmírně komplikovaný jev, navíc (díkybohu) živý. A jako živý a proměnlivý nástroj komunikace jej chápou i spoluvytvářejí všichni jeho uživatelé, nejen lingvisté. Je tedy svatým právem uživatele-nelingvisty učinit si na ten či onen jev svůj názor (např. propagovat zrušení ypsilon v českém pravopisu); lingvisté se naopak snaží upozornit na souvislosti a pravidla, které mohou tzv. laikovi uniknout.
Český národní korpus – a to je velmi důležité poznamenat – zachycuje skutečné užívání češtiny v excerpovaných textech; nelze ho tedy považovat za bernou minci z hlediska dichotomie „spisovnost-nespisovnost“. Slouží ovšem jako užitečný zdroj informací o tom, jaké je v tom či onom jevu české jazykové povědomí našich spisovatelů, novinářů, učitelů, podnikatelů atd., jaký je v v současném jazyce pohyb, snad i jaký je většinový úzus.
Pokud jde o rozpor mezi jevy, jež se sice dobře srovnávají s jazykovým systémem, ale nestačí tempu vývoje společnosti, může kromě „e-mailu“ versus „emailová konverzace“ apod. posloužit i diskrepance mezi psaním vlastních jmen ulic po předložce:
Podle Pravidel českého pravopisu (školní vydání) bychom měli psát „ulice Na Příkopě“; ovšem pokud je v katastru již zapsána jako „ulice Na příkopě“, je třeba to respektovat. Pravidla českého pravopisu (akademické vydání) na tohle, musím dodat, pamatují a variantu „ulice Na příkopě“ připouštějí, ačkoli tím poněkud podkopávají právě tuhle užitečnou reformu z r. 1993, která nás zbavila nutnosti pátrat, zda v názvu „ulice Pod Harfou“ je „harfa“ jméno obecné, nebo vlastní (např. nějaké význačné budovy postavené ve tvaru harfy).
Jazyk je skutečně ve své podstatě a ze své přirozenosti jev složitý, a jazykovědci za jeho složitost nemohou. A věřte prosím, že jakékoli ukvapené, vědecky nepodložené návrhy na jeho zjednodušení, ať už v oblasti pravopisu, nebo nově třeba v tvarosloví na odstranění zájmen „jenž“ a „tentýž“ z výuky na školách, se v případě jejich realizace viditelně promítnou do mnoha dalších systémových jevů. Někdy jistě pozitivně (např. puštění tvarů „můžu“, „péct“ do plně spisovného jazyka), jindy však negativně (vracím se tím k návrhům na zrušení ypsilon; právo na ně opravdu má kdokoli, ale z hlediska lingvistiky jsou krajně neuvážené, přesněji nedomyšlené).
Doporučení psát e-recept je hezké, ale přišlo pozdě. „eRecept“ je název určený vyhláškou a používaný běžně v písemné praxi. Podobně jedna banka ustálila produkt s názvem eKonto, jeden z portálů má službu sReality.cz, kde by používání spojovníku nejen změnilo doménu, ale zároveň bylo nemožné. Jak postupovat u takových názvů?
Ad Chocholo 26. 2.
Děkujeme za příspěvek do diskuse.
Není to jediný případ, kdy psaní reálných názvů ulic, firem apod. jde proti pravidlům či duchu spisovného jazyka. Pokud ovšem jde o psaní již zakotvené v nějakém oficiálním, právně platném dokumentu, např. právě „eKonto“, je třeba ho respektovat.