01  duben, po celanovi

z rostlin především člověk, se

rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku

mord, polovičatý úspěch světa

– na smrt je pozdě, v barvě

mužského semene. po nocích, když vrací

se potlučená

přestříkneš ji sám, srdce ženy

je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce

tango tmy zúročené v loučích

02  na schodech, po celanovi

pes s otvory, nesdílí hovornost

kosti, statistiku losa samovar opeřenec

ještě pilnější ocas ze slitin

čirý sad, chlad vypouštěného oka

nedovolí nám za námi: ozvěny zřetelnosti

zvěrstva nadšení pod suknicemi

žárovka mlhy tabulkou hluchoněmých

nevidět neslyšet neprohrát neumírat

– keltsky, na pálavě šílenství

Více viz zde.

O autorovi viz zde.