Z jazykového Šuplíku komentátora Seznamu Zprávy:
(…) Babička, respektive archetyp babičky, češtině dominuje. Zejména v porovnání s dědečky. Až se nechce věřit, že v jazyce postpatriarchální společnosti, kde veřejná řeč odpovídá tomu, jak se to tu pokoušejí řídit tzv. chlapi, je něco takového možné. Kde se najednou bere ideál babičky, skrze který se úspěšně prodává všechno od babiččiných nudlí po dotace? A kde je dědeček?
Dobře, na začátku byla Božena Němcová. Dědečka už nikdo nenapsal. Máme Babiččino údolí, a nic víc.
To ale ještě nevysvětluje, proč se televizní pořad musí jmenovat „Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli“, kdežto show s názvem Co naši dědečkové uměli a na co my jsme zapomněli by buď působila obskurně, nebo by tam prostě nebylo co dát.
S archetypem dědečka si prakticky žádnou speciální dovednost nespojujeme. Nacpat si fajfku? Hrát na housle, chodit na ryby, mastit v hospodě mariáš? Pálit slivovici?
Kdežto u babiček naskakují asociace hned a ve velkém – teplo domova, „prázdniny u babičky“, kuchyně, zástěra. „Jako od babičky“ představuje kvalitu an sich a zejména v gastronomii je trademark „babička“ absolutní pečetí. Babička je lovebrand. (…)
