Žijí mezi námi. Mladí, hluční, plní energie a úsměvů. Za lidskou tváří se ovšem skrývají příšery. Neprozradí je jejich zvláštní úbory, na které už jsme si tupě zvykli, ani čím dál nápadnější účesy. Jejich mluva se však nepodobá žádné řeči užívané lidskými bytostmi. Potkáte-li je na ulici, pravděpodobně na vás svou mateřštinou nepromluví. To až doma, přilepeni vypálenýma očima k displeji, jim z útrob vycházejí nestvůrné, nečesky znějící zvuky.
Ve virtuálním světě bitev a soubojů dávají průchod nejen své agresi, ale i vrozenému jazykovému záškodnictví. Souboje, ve kterých dle vlastních slov tráj hárdují… uf, jímá mě hrůza… Souboje, ve kterých se opravdu snaží uspět, protože jde o jakousi formu turnaje, nazývají kompeťáky. Někteří se při svých zvrhlých jazykových praktikách dokonce natáčejí. Nahrávkám, které jsou v nekontrolované míře uveřejňovány na internetu, říkají letspleje. Ty byly mou vstupní branou do ohavného světa rarachů parazitujících na anglickém jazyce a zhanobujících jazyk český. Tento nově objevený druh bych na základě získaných poznatků nazval prostě a jednoduše „kazijazyk“.
Více na stránkách Literární bašta dobré češtiny, ZDE.
Invaze zlodějů češtiny 1: http://www.ascestinaru.cz/jan-mazanec-invaze-zlodeju-cestiny/