Článek publikovaný v Naší řeči r. 2008 na téma, jež bude zřejmě dlouho aktuální. Článek ZDE

Přetiskujeme závěrečné shrnutí: Platí plně i dnes?

Pokusili jsme se v tomto textu – podobně jako P. Potůček (c. d.) – vyvrátit některé mýty spjaté se současnou „euročeštinou“, především mýtus o agresivní invazi nesrozumitelných cizích slov, která způsobuje „barbarizaci“ našeho jazyka. Snad se nám podařilo aspoň v náznaku předvést, že daleko větší nebezpečí pro všechny adresáty či příjemce evropských dokumentů představuje

– typická administrativní syntax: složitost, přetíženost, kondenzovanost převážně jmenného vyjadřování tu ovšem dostupuje naprostého vrcholu, takže sami pisatelé (v našem případě překladatelé) výstavbu rozsáhlých syntaktických celků nezvládají, přestávají se v ní orientovat; výsledkem je porušování kongruence v koncovkách, vazebné kontaminace, nelogický slovosled aj.;

– nedůsledná realizace zvolených textových modelů („vzorců“), zejména nedostatečná uspořádanost strukturovaných výčtů;

– určité inklinace k vytváření specifického slangu či k vyjadřování kolokviálnímu, jež se projevují např. užíváním zkratkovitých, zástupných pojmenování (a zde pak začínají problémy s užíváním velkých písmen, uvozovek atd.);

– nevyhnutelný výskyt některých klišé, vzniklých mechanickým převáděním hlavně z angličtiny (snad nejvíc tu bijí do očí neustálé rámce);

– a asi také specifický „purismus“, ne vždy úspěšná a někdy zbytečná horlivost při nahrazování přejatých slov výrazy českými (i neologismy).

Platnost těchto zjištění je však samozřejmě omezena tím, že vznikla na podkladě materiálů jediné evropské instituce, navíc z časově omezeného období. Bude nezbytné – a svrchovaně zajímavé – sledovat vývoj tohoto českého „eurojazyka“, „eurospeaku“ i nadále, a určitě vždy s maximálním porozuměním pro náročnou práci našich vysoce kvalifikovaných překladatelů a tlumočníků, kteří působí v orgánech Evropské unie.