„Jak by měl postupovat pan Juchelka, kdyby chtěl přesvědčit parlament o nepřiléhavosti výrazu „dovolená“ pro celodenní péči o dítě? Mohl by zadat výraz „dovolená“ do googlu a referovat o tom, v jakých kontextech se používá a na kterém místě nalezl odkazy k „mateřské dovolené“. Mohl by nechat provést asociační testy: co se komu vybaví, řekne-li se „dovolená“? Jestliže si pětadevadesát lidí ze sta představí Řecko nebo houbaření, potvrzuje to jeho názor. Mohl by také zažádat o korpusově lingvistickou rešerši a předložit tvrdá data: jestliže se v okolí slova „dovolená“ vyskytují výrazy jako „odpočinek“, „hory“, „moře“, „zájezd“, měl by další argument. Navzdory tomu, že nejnovější, digitalizovaná verze Slovníku spisovného jazyka českého vykládá dovolenou jako „dočasné uvolnění z práce, ze zaměstnání“, a až poté se zmiňuje o „rekreaci“.

Co nás nenaučili v hodinách českého jazyka? Že jazyk je sociální jednání. Podle W. Bublitze používáme jazyk „proto, abychom kognitivně uchopili svět (např. tím, že si skrze jazyk osvojujeme zkušenosti jiných, kteří pro nás a pro ostatní popisují svět), ale také proto, abychom jej měnili, abychom vytvářeli nové situace (podmínky, konstelace, pozice)“. Správnou volbou slov rozhýbáme dění, podotýká Bublitz (…).“

Jan Valdrová v blogu na Aktuálně.cz

Autorka na téma generické maskulinum