„První knižní vydání Večerů na slamníku patřilo vedle Weinerovy knihy próz Lítice (1916) a Langerova povídkového souboru Železný vlk (1920) k prvním uměleckým reflexím první světové války v české literatuře a novostí a aktuálností tématu uvedlo do té doby neznámého Johna do obecnějšího povědomí. Způsobem vyprávění navazují Večery… na tradici jdoucí až k Boccacciovi, zároveň směřují dopředu k Haškovi a Hrabalovi.“

Z analýzy Erika Gilka pro Seminář České knižnice.

O typech vyprávění viz kapitolu Jiřího Holého v knize Na cestě ke smyslu. Poetika literárního díla 20. století.