Z archivu:
Článek se zabývá mylnou studentskou interpretací básně Václav Hraběte Chvíle:
Rád bych choulostivou problematiku interpretační svobody a hranice mezi interpretační volností a zvůlí, mezi interpretací a misinterpretací znovu otevřel. Opravdu upřímně by mne zajímaly reakce jak vysokoškolských učitelů literatury, tak středoškolských češtinářů z praxe na předložený problém: jak by naložili ti i oni s interpretační esejí zmíněného studenta, již zde vzápětí uvedu? Jak by „dokázali“ středoškolákovi, že se mýlí? Jakými argumenty by jeho pojetí vyvraceli?
Článek byl publikován v časopise Český jazyk a literatura v r. 2011/12
Kategorie: Články, Metodické podněty
Myslím, že i básník Hrabě v duchu tzv. „Máchovské tradice“ „máchovsky bolestně prožívá rozpor, který byl vyvolán zjednodušeným, leč přitažlivým zjednodušením racionalistické osvícenské modernity která křesťanskou eschatologii do značné míry přemístila do pozemského života.“ A že dotyčný žák přes určitou „pokrokovost“ svého názoru s vcelku pochopitelným, doufejme jen dočasným, nedostatkem pokory nedotáhl své myšlenky zcela do konce a tím „do jisté míry zcela nevyužil možnost osvojit si metodologii především humanitních věd a filosofie“.* Například tím, že neocenil velmi přínosné v básni obsažené konstatování, že apoštolů bylo přesně 12. Ani o jednoho víc, ani o jednoho míň. A proto máme dodnes den rozdělený na dvakrát dvanáct hodin…
*Viz
http://www.ceskaskola.cz/2019/04/karel-lippmann-machovska-tradice-vceske.html
Autorovi básně, myslím, šlo o vyjádření, jak důležitá je digitalizace a klasifikace či rozškatulkování fakticky spojitě (plynule) se měnících věcí – v tomto případě osvětlení zemského povrchu slunečním světlem. Do této spojitosti autor iniciativně, pozitivně společensky kontextově, myšlenkově namontoval svůj orloj s 12 apoštoly a zámek se dvěma západy. Přispěl tak, myslím, významně nejen k pochopení filosofie a humanitních věd. Přispěl tak i k pochopení jemnějšího (podrobnějšího) digitálního rozdělení 24hodinového denního cyklu. Tím, že těmi dvěma zapadnutími (zacvaknutími) zámku umožnil digitálně odlišit soumrak či svítání ode dne a noci. Ta nahá záda, myslím, v této hlavní ideji básně hrají jen doprovodnou a alternativní roli. Podobně by se mohl básník dívat třeba na rybářský splávek a čekat pak ve své Tmě tmoucí s LED svítilnou a láhví něčeho dobrého na ranní záběr nebohé ryby. Nevylučuje se to ani s autorovými nahými zády…
Souhlasím s paní Valíkovou:
Takovéto básně Diskutovat, diskutovat, diskutovat… nehodnotit, neznámkovat a jakkoli nesvazovat.
http://www.ceskaskola.cz/2019/05/karel-lippmann-interpretace.html
„Ke kontextu(ům) se dostáváme právě při jeho interpretaci.“
Přesně tak!
Jak jsem se asi k těm kontextům dostal já, když jsem psal svou učebnici? Jsou chybné? Zavírají možnost hledat i kontexty jiné? Neinspirují naopak k hledání kontextů dalších? Struktura ústní zkoušky požaduje jen literárněhistorický kontext, např. zařadit dílo cizího autora do kontextu světové literatury (stojí přímo v jedné z ukázek PL na stránkách Cermatu). Můj kontext je prvotně obecně kulturní, sleduje především základní milníky a jevy procesu zachycujícího proměny pohledu člověka na svět a lidský život (literatura „žije“ v těchto kontextech, bez nich se nedá smysluplně interpretovat. Je to špatně? Nečiním si nárok, že jsem v tomto případě jednoznačný, že struktura témat nemůže být jiná. Zatím mi ale nikdo nedokázal, že ta, ke které jsem dospěl, je chybná.
Bohužel nevím nic o tom, jak se dostává ke kontextům pan Soukal. Zato vím, co ve svých ukázkách práce s textem pokládají za kontext některé masově využívané učebnice, ušité na míru požadavkům současné maturity.
Je škoda, že se kolega Lippmann ve svých odpovědích většinou vyhýbá podstatě mých sdělení. A má snad poct, že chci znevážit jeho práci, jeho tematicky zaměřené učebnice (přičemž sám dobře ví, že tyto učebnice oceňuji). A bohužel na základě jednoho z možných příkladů generalizuje, tj. tvrdí, že maturant nemůže v kontextové části hovořit o kontextu tematickém, žánrovém aj. A stejnou generalizací pak viní z využívání (zřejmě) málo kvalitních učebnic maturitu, nikoli učitele, kterým z různých důvodů jistý způsob výuky a maturity stačí. Jsou tací, kterým nestačí, a přitom je dnešní podoba zkoušky nijak neomezuje v tom, aby žáky vyučovali a aby zkoušku vedli způsobem, který odpovídá obsahu oboru a požadavkům RVP.
Předchozí argumenty kypící vstup pana Soukala doprovází hladina racionality naší diskuse dalším výrazným vzestupem.