Tuto analýzu zpracovává recenzent pro Asociaci středoškolských češtinářů; jedná se o jeho vlastní stanovisko a východisko k eventuální veřejné diskusi. Text neprošel oponenturou členů ASČ.

Recenzent prohlašuje, že není zaměstnancem ani externím spolupracovníkem CERMATu a že maturitní test[1] posuzuje zcela nezávisle a bez číhokoli zadání.

SPECIFIKACE TESTU

Specifikační tabulka v Katalogu požadavků – základní úroveň obtížnosti (CVVZ, 2008) uvádí parametry pro procentuální zastoupení úloh s ohledem na prověřované znalosti a dovednosti.

Kopíruji ji sem a přidávám pro lepší přehled odpovídající ideální počet úloh při jejich celkovém počtu a reálný počet úloh v testu jaro 2013 i s procentuálním vyjádřením, včetně minimální odchylky od ideálního stavu po zaokrouhlování:

Přesné přiřazení úloh k prověřovaným kompetencím v recenzovaném testu jaro 2013:[2] 

Některé úlohy mohou potenciálně patřit do více než jedné kategorie; není nutné je – zejména jsou-li kvalitní – do testu nezařadit, ale tvůrci testu musí harmonizovat vzájemný poměr úloh s ohledem na uvedená procenta. V našem případě se tak stalo zejména u úloh 10 (lze zařadit do Porozumění textu i Text a jiný text) a č. 28 (lze zařadit do Porozumění textu i Text, jeho charakter a výstavba).
Test tedy sice neodpovídá bezezbytku specifikační tabulce v Katalogu požadavků, ale v Katalogu se uvádí, že jde o procenta orientační.
Komentář recenzenta: Vzhledem k tomu, že posíleny byly úlohy, na něž klade moderní didaktika vysoký důraz, tedy úlohy na vystižení charakteru textu, a rovněž vzhledem k tomu, že odchylky činí nejvýš 4% od ideálního stavu, nejde o nedostatek.

 CELKOVÁ OBTÍŽNOST TESTU
CHARAKTER TESTOVÝCH ÚLOH Z HLEDISKA (MEZI)OBOROVÉHO

 Celková obtížnost testu
Tato otázka vyvstává nejen jako součást recenzentské povinnosti, ale i s ohledem na pozornost, již věnují média stížnostem maturantů na údajně přemrštěnou náročnost testu. Je samozřejmě nepřípustné, aby maturitní test přesahoval svou obtížností parametry stanovené v právně závazných pedagogických dokumentech. Pro maturitu 2013 je takovým dokumentem Katalog požadavků – základní úroveň. Analyzujme tedy v této souvislosti potenciálně „podezřelé“ úlohy:

Č. 1: Katalog požadavků pro oblast pravopisu stanovuje pouze tuto kompetenci: (Žák) ovládá pravidla českého pravopisu. Takové vymezení je samozřejmě obsahově velmi široké; je na tvůrcích testu, aby zařazovali úlohy prověřující centrální jevy. Mezi ně rozhodně patří interpunkce v složitějších větách a souvětích, jež se mj. stala předmětem polemik.

Č. 4: V Katalogu se nevyskytuje v požadovaných kompetencích pojem stylisticky příznakový výraz, nalezneme jej pouze v jedné ilustrativní úloze; není obsažen ani v RVP G a RVP SOV. Toto zadání tedy mělo být formulováno méně učeně. Vzhledem k tomu, že jeho znalost byla bezpodmínečně nutná pro řešení, považuji tuto úlohu za obtížnou a hraničící s bývalou úrovní V. (Situace by byla zcela jiná, kdyby termín příznakový výraz v Katalogu Z zadán byl – pak by byla táž úloha i na základní úrovni zcela přiměřená.)

Č. 9: Pozornost vzbudilo zařazení termínu lyrický subjekt do testu odpovídajícího bývalé základní úrovni. Pravda, lze pochopit, že na některých typech škol, kde mají středoškoláci problém umělecký text vůbec učíst, se češtinář neodhodlá jej do výuky zavést. Je však jasně uveden v Katalogu požadavků Z, v kompetenci 1.5.7.

Č. 10: viz níže v tomto oddílu.

Č. 11: viz níže v tomto oddílu.

Č. 13: Podobný případ jako u č. 4. I zde je užita obtížná, konkrétně latinská lingvistická terminologie, která se běžně neprobírá ani na všech gymnáziích. Lze jistě namítnout, že význam termínů substantivum i postpozice lze odvodit z příkladů přímo ve Výchozím textu 2 (snad to byl i záměr tvůrce), ale tuto úlohu bych spíše řadil do bývalé úrovně V.

Č. 20: Úloha cílená na kompetenci 1.7.2. Na rozdíl od předešlých případů – ač ani pojmy retrospektivní a chronologický se v Katalogu Z explicitně neuvádějí – lze bezpečně předpokládat, že učitel literatury je ve své výuce probrat musí. (K úloze se ještě vrátím při rozboru odborné správnosti testu.)

Č. 21: srov. komentář k č. 1. Daný jev je uveden v Pravidlech českého pravopisu, a to jak ve vydání školním (Fortuna, 1999), tak akademickém (Academia, 1993), rovněž ve vydání nakladatelství Lingea (2009). Pokud navíc učitel českého jazyka plní svou povinnost a učí žáky na jazykovém materiálu rozvíjet abstraktní myšlení a univerzální myšlenkové operace, pak nemůže být mimo intelektuální dosah jeho svěřenců řešení úlohy analogií: srov.: Aby ses, z něj, Josefe/Jano nezbláznil/nezbláznila; ta jasně ukazuje, že zde ke shodě přísudku se jménem v 5. pádě dochází. Proti variantě A, psaní přímé řeči, vůbec nelze protestovat: neznačená přímá řeč vyjadřující vnitřní monolog se probírá (má probírat) v hodinách literatury.

Test v jedné úloze (č. 4) pracuje s termínem, jenž je na hranici mezi úrovní Z a V a v jedné úloze (č. 13) s termíny, jež odpovídají bývalé vyšší úrovni.
Komentář recenzenta: Slovo příznakový je utvořeno motivovaně, tj. jeho význam lze odhadnout podle významu kořene; domnívám se, že úloha bude dobře měřit a považuji ji za ještě akceptovatelnou pro test bývalé úrovně Z. Úlohu č. 13 hodnotím jako odpovídající bývalé úrovni V.
Obě úlohy doporučuji pozornosti validační komise.

Mezioborové testové úlohy
Značné pozdvižení mezi řešiteli a následně i v médiích vyvolaly úlohy č. 2, 5, 10, 11, někdy i 17, a to proto, že jejich řešení údajně vyžadovalo znalosti historie, nikoli češtiny a komunikace. „Je to ještě maturita z českého jazyka a literatury?“ volali podle médií studenti.

Tato tvrzení a pochyby lze snadno vyvrátit:

Č. 2: jde o úlohu na porozumění textu a k jejímu řešení naprosto není třeba vědět, kdo byl Alexandr VI. Kdyby v textu byla jména např. literárních osobností, zůstal by princip úlohy – totiž interpretace neuměleckého textu – zcela totožný.

Č. 5: naprosto analogický případ s č. 2. Maturant v žádném případě nemusel vědět, kdo to byl Maxmilián Sommerau-Beckh, aby úlohu mohl spolehlivě řešit jen na základě interpretace výchozího textu.

Č. 10: Zde je samozřejmě znalost jisté historické reálie nutná. Nelze však připustit stížnost, že středoškolák neví, jak neblaze vstoupily do dějin Dachau a Buchenwald, nebo že nemusí vědět, proč nelze spojit pojmy esesák – 1917, resp. Dachau – 1917 (hovoří-li se ve výchozím textu o koncentračním táboře).

Č. 11: Zdánlivě analogický případ s č. 10. Ale vskutku jen zdánlivě: tato úloha vyžaduje daleko spíše znalost literární historie, než historie samé. V RVP je literárněhistorické učivo vymezeno vágně, ale májovce a Nerudu nevynechá snad žádný češtinář; Tyla a dobu i okolnosti vzniku písně Kde domov můj (1834) rovněž tak. Autor této testové úlohy tak měl plné právo předpokládat, že maturant (opakuji: maturant!) se znalostí těchto reálií vyloučí variantu A (počátek 20. let 19. stol.) a D (1938–1939). Podle pořádání besed, pěveckých slavností a zakládání spolků sokolských lze text naprosto jasně odkázat do 60. let 19. století (varianta B). Vylučovací metodou lze odmítnout i variantu C, podle níž v předvečer 1. světové války vládla v našich zemích jásavá nálada.

Č. 17: K seřazení rozmetaných částí textu není naprosto zapotřebí vědět, kdo to byl Kopidlanský. Úloha míří – a je podle toho i správně zadána – na kompetenci 1.7.5: (Žák) uspořádá části textu v souladu s textovou návazností.

Katalog požadavků Z jasně stanovuje kompetenci 1.9.1: (Žák) dovede využít při práci s různými druhy textu poznatků z jiných disciplín podstatných pro porozumění danému textu. Neméně jasně předpokládá (viz tabulka výše) v kategorii Text a jiný text zařazení 3–4 (5) takovýchto úloh do maturitního testu. A je to správné: frekventant kteréhokoli středoškolského oboru s maturitou musí vykázat jistou míru všeobecného vzdělání.

Test je v této oblasti naprosto v pořádku. Námitky, že obsahoval příliš mnoho úloh z historie, jsou neudržitelné.

OBTÍŽNOST TESTU JARO 2013 VE SROVNÁNÍ S TESTY PŘEDEŠLÝMI

Zcela samostatnou otázkou je, zda recenzovaný test je objektivně obtížnější než ostré testy z l. 2011 a 2012.

Nejsem si jist, zda na ni v odborné rovině lze vůbec odpovědět. I kdyby někdo srovnával dva maturitní testy úlohu po úloze, v oborech tak sémanticky subtilních, jakým jsou jazyk, sloh a literatura, se exaktního, a hlavně konsensuálního výsledku dobere jen stěží – a to zejména v úlohách interpretačních (porozumění textu).

Uvedu dva příklady:

Test jaro 2012

Úloha č. 1: Která z následujících možností obsahuje pravopisnou chybu?

A) Sfinga je obluda s ženskou hlavou, lvím tělem a ptačími křídly.
B) Dlouhé měsíce byli pražští restaurátoři zaměstnáni renesančními portály.
C) Během návštěvy hudebního muzea jsme se zabývali i vzácnými cimbály.
D) Stovky lokomotiv se denně rozjíždějí se svými vlaky za blízkými i vzdálenými cíly.

Test jaro 2013

Úloha č. 1: Která z následujících možností obsahuje chybu v interpunkci?

A) Školy rozdělily přidělené finanční prostředky mezi žáky, kteří nastoupili do prvního ročníku, včetně těch, kteří první ročník opakovali.
B) Účelem tohoto programu, který byl vyhlášen i v roce 2009, je navýšit prostředky určené na posílení úrovně nenárokových složek platu.
C) Zákonem, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními bylo stanoveno, že se mění nárok na sociální příplatek.
D) Kraj z těchto prostředků řešil jednu ze záležitostí vzdělávacího systému, a to vysoký počet pedagogických asistentů k dětem, žákům a studentům.

Lze předpokládat, že většina praktikujících češtinářů prohlásí úlohu z r. 2012 za viditelně snazší. Nicméně úloha z r. 2013 není nijak v rozporu s Katalogem požadavků pro úroveň Z.

 Test jaro 2012

Výchozí text
Po skončení 2. světové války se švédští experti na bydlení a nábytek shodli na tom, že je třeba začít s tovární výrobou víceúčelových kuchyňských linek, které by domácnostem ušetřily čas, námahu i peníze. Když zmapovali chování a návyky svých hospodyněk, rozhodli se vědci z Institutu bytové kultury překročit geografické i „rodové“ hranice. Počátkem 50. let vypravili do Landstadu, nevelké norské vesnice, která se pyšnila nebývale vysokým počtem starých mládenců, osmnáct svých pozorovatelů. Ti měli čtyřiadvacet hodin denně sledovat, jak si při kuchyňských pracích vedou osamělí muži. Institut je vybavil židlí na vysokých nohou, aby měli absolutní přehled o činnostech „sledovaného subjektu“, výsadou přicházet a odcházet podle potřeby a zákazem hovořit s pozorovaným mužem nebo mu pomáhat při vaření. (www.csdf.cz, upraveno)

Která z následujících informací je obsažena ve výchozím textu?

A) Institut nedovoloval pozorovatelům odcházet při kuchyňských pracích.
B) Mapování chování a zvyků hospodyněk začalo po druhé světové válce.
C) Pozorovatelé sledovali celý den pouze to, jak si vedou osamělí muži při vaření.
D) Výzkum probíhal v jedné ze švédských vesnic s neobvykle vysokým počtem starých mládenců.

Test jaro 2013

Výchozí text
Zatímco trhání jahod, borůvek a malin je nudná a namáhavá práce, sbírání hub je přece vášeň a zábava, někdy až adrenalinová. Má rovněž dost společného s lovem. Poskytuje rozkoš, napětí i různá překvapení a obsahuje fyzicky náročné prvky. Lidé se pak svými úlovky chlubí a vzájemně trumfují jako rybáři. Aspoň jednou ročně vyrazí na houby přes sedmdesát procent obyvatel České republiky, což nemá ve světě obdoby.
Kde se v nás vzala ta vášeň? Má historické kořeny dlouhé jako navzájem propletená vlákna podhoubí. Pochází z dávných dob, kdy se slovanské kmeny schovávaly v lesích před nájezdníky. Houby se staly součástí jejich potravy. Jen se lidé museli naučit rozlišovat, které jsou jedlé, a které ne. Některé jsou totiž jedlé jenom jednou. Další důvod pochází ze středověku. Maso chudých si mohl dovolit každý, byly jich plné lesy i pulty trhovců.
Mimo nás se ty krásky s nožkami a kloboučky ve velkém sbírají v Rusku, na Slovensku a v Polsku. A třeba takové Japonsko je vyloženě houbařský ráj. S roční spotřebou okolo 30 kg na osobu jsou Japonci největší houbomilci světa. (Květy 39/2011)

Které z následujících tvrzení není v souladu s informacemi ve výchozím textu?

A) Houbaři i rybáři se se svými úlovky rádi předhánějí.
B) Největší množství hub spořádají každoročně Japonci.
C) Ve středověku byly houby vzácnou a drahou pochoutkou.
D) Každý rok vyrazí na houby více jak sedm desetin obyvatel Česka.

U této dvojice úloh by naproti tomu jistě nastaly rozpaky a spory. Navíc by bylo potřeba porovnat všechny úlohy téže kategorie, opět s nejistým výsledkem.
Abych nebyl nařčen z alibismu: Intuitivně i empiricky cítím, že letošní ostrý test opravdu byl těžší než ty předešlé ostré, zároveň však stejně obtížný jako ilustrační test 2013 a až na jednu výjimku a jeden hraniční případ i odpovídající Katalogu požadavků pro bývalou úroveň Z.
Pozn. k 12.5.: Na základě připomínky přispěvatelky do diskuse upozorňuji dodatečně na obecněčeskou spojku jak ve variantě D, namísto správného (více) než.

Daleko důležitější než zkoumat, je-li test obtížnější než v jiné roky, je stanovit, zda odpovídá specifikacím v Katalogu požadavků. Jistá variabilita v obtížnosti existuje vždy, nesmí však překročit meze dané právně závaznými pedagogickými dokumenty.

KVALITA A ODBORNÁ SPRÁVNOST ÚLOH PO STRÁNCE BOHEMISTICKÉ A TESTOLOGICKÉ

Potenciálně problematické úlohy
Úlohy, jež je nutno podrobit detailnímu zkoumání pro podezření na chybu, jsou tyto: č. 3, 4 (viz výše), 6, 8, 18, 20, 21 (viz výše).

Č. 3: Formulace zadání je poněkud zavádějící, konkrétně pasáž obsahuje v kontextu výchozího textu. Nezkušenému řešiteli totiž může sugerovat pocit, že bez kontextu by správné řešení jazykovou chybu neobsahovalo. Navíc varianta D končí tečkou příliš brzy, správná odpověď se takto doslova nabízí; přitom stačilo přidat ještě jeho proslulá dcera Lucrezie, výňatek ukončit třemi tečkami v hranaté závorce a zároveň patřičně prodloužit i předchozí varianty. I tak lze kritizovat fakt, že správná odpověď D je nápadně delší než distraktory (tedy varianty, jež neobsahují správné řešení).
Komentář recenzenta: Úlohu šlo zadat lépe, avšak je řešitelná a na vyřazení z testu není.

Č. 6: V zadání je nepřesně uvedeno aby význam věty zůstal zachován. Buď zde mělo stát význam vedlejší věty, nebo ještě lépe význam celého souvětí (protože se změnou významu vedlejší věty se automaticky mění i význam souvětí jako celku). Jde o záměnu v testech poměrně častou, doporučuji autorům úloh dávat na ni pozor.
Komentář recenzenta: Jde o nedostatek, jenž nebrání korektnímu řešení.

Č. 8: Zadání žádá identifikovat z nabídky variantu, v níž je dvojverší z výchozí básně založeno na kontrastu. Správné řešení A (Je v Tobě Žida půl / a půlka esesáka) sice obstojí ve srovnání s distraktory (úloha je řešitelná prostou vylučovací metodou), avšak lze se dohadovat o tom, zda v daném případě jde skutečně o kontrast. Starší, ale dodnes velmi renomovaný Slovník literární teorie (Š. Vlašín a kol., ČS 1977) jej coby literárněvědnou kategorii definuje jako „protiklad různých složek díla v plánu jazykovém (antiteze), tematickém, ideovém aj.“ (s. 186). D. Karpatský v Malém labyrintu literatury (Albatros, 1997) jej vymezuje jediným slovem „protiklad“ a následně uvádí příklady kontrastů – ani jeden se nehodí pro náš případ : mezi dvojicemi ráj-peklo, hodný-zlý, krásný-ohyzdný, temný-jasný, v hloubi tiskne-vzhůru vábí, hlubiny se hrozím-k světlu nelze jíti na straně jedné a dvojicí Žid-esesák na straně druhé je jistý rozdíl.
Autor úlohy měl patrně na mysli kontrast vrah-oběť; nejsem si jist, zda takové vysvětlení obstojí: srov. analogické kolonista-Indián.
Komentář recenzenta: Úloha patrně není stoprocentně korektní z hlediska bohemistického, resp. literárněvědného, je však řešitelná s ohledem na výchozí text a formulaci distraktorů.
Doporučuji tuto úlohu pozornosti validační komise.

Č. 18: Jedna z variant (D) je opět výrazně delší než zbylé tři. Ještě horší je, že právě tato varianta může u bystrého a jazykově nadaného řešitele vzbudit pochybnosti, zda tvůrce úlohy nežádá položit před nedělní dvojtečku, popř. pomlčku namísto čárky. Jde tu totiž o souřadné spojení s asyndetickým, tedy spojkou nevyjádřeným poměrem vysvětlovacím. PČP (školní vydání, Fortuna 1999) sice umožňují v takovém případě kladení čárky, ovšem zároveň konstatují (s. 66, bod 5): „Někdy se odděluje dvojtečkou doložení, vysvětlení, odůvodnění uvedené skutečnosti (ve smyslu výrazů ‚totiž‘, ‚tj‘., ‚a to‘, ‚neboť‘ apod.).“ – To je přesně náš případ, srov.: Být divákem automobilových závodů není zdaleka tak bezpečné, jak mohou tvrdit někteří fanouškové: nedělní závod si opět vyžádal další zbytečné oběti na životech. Analogicky lze zdůvodnit i možné psaní pomlčky (PČP školní vydání, Fortuna 1999, s. 68, druhý příklad v bod 2c). Přidáme-li fakt, že pro dvojtečku či pomlčku hovoří i jasné klesnutí hlasem při mluvené realizaci souvětí, úloha vskutku nevyhlíží optimálně. Svoje žáky vedu v hodinách textové syntaxe a pravopisu k tomu, aby vyjadřovali významové vztahy mezi větnými členy a větami co nejpřesněji, a to nejen spojovacími výrazy, ale i interpunkcí; jsem sám zvědav, zda po tomto výcviku nepojali uvedené souvětí jako interpunkčně chybné, místo jen nevhodné. Přitom stačilo, aby autor úlohy vybral souvětí, v němž by byl mezi souřadně spojenými větami poměr slučovací…
Komentář recenzenta: Úloha je nešťastná. Zadavatel testu ji bude jistě obhajovat poukazem na to, že v zadání stojí … zda je napsána v souladu s Pravidly českého pravopisu, jenže právě to zde zcela neobstojí: čárka tu není v souladu s uvedenými pasážemi v PČP o středníku a pomlčce. (Něco jiného by bylo, kdyby v zadání stálo identifikujte jazykovou/pravopisnou chybu.)
Doporučuji tuto úlohu pozornosti validační komise, i kdyby dobře měřila.

Č. 20: Někteří češtináři vyjádřili v horkých debatách ihned po zveřejnění testu názor, že varianta D (Kompozice textu je založena na dvou vzájemně nezávislých příbězích) je přípustná, a úloha tedy má dvě správná řešení (C, D), což je u multiple-choice samozřejmě nepřípustné. – Jsem si jist, že tomu tak není a že varianta D je přesný distraktor. Při paralelní kompozici totiž musí jít o dva oddělené významové kontexty; ty se sice většinou v epice nakonec dějově prolnou a v lyrice a dramatu je patrná jejich ideová souvislost, ale rozhodně se za paralelní výstavbu nepovažuje retrospektivní odskok, při němž postava vzpomíná v krátké pasáži na své dětství. Autor úlohy si byl přitom možné námitky zjevně vědom, a proto velmi správně neukončil výchozí text tímto motivem, nýbrž uvedl ještě následující pasáž, z níž je jasné, že pokračuje dějová linie a v předchozím odstavci šlo skutečně jen o krátkou vzpomínku vypravěče-postavy. (Pro příklad: ryze paralelní kompoziční postup nacházíme např. v Bohatýru Muromcovi F. L. Čelakovského či v Návratu krále J. R. R. Tolkiena – Frodo a Sam // Aragorn a Gandalf.)
Komentář recenzenta: Úloha je nejen v pořádku z hlediska literárněvědného, ale i kvalitní z hlediska testologického.

 Kvalitní úlohy
Za velmi dobré, kvalitní úlohy považuji tyto: č. 5, 7, 10, 11, 14, 15, 20, 26, 32.

Zbývající, nerozebírané úlohy jsou standardní, běžné, přitom bohemisticky i textologicky bezvadné.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

K maturitnímu testu 2013
1. Skladba úloh a jejich přiřazení k předepsaným kompetenčním kategoriím vykazuje mírné odchylky od parametrů předepsaných Katalogem požadavků. Podle mého názoru tyto odchylky nedevalvují ani nezpochybňují maturitní test v této oblasti.
2. Obtížnost testu odpovídá specifikacím Katalogu požadavků pro bývalou úroveň Z s výjimkou úlohy č. 13; úloha č. 4 je z tohoto hlediska hraniční, ale ještě přijatelná. Porovnání obtížnosti s ostrými testy předchozích dvou let by vyžadovalo velmi podrobnou a v některých aspektech sotva úspěšnou analýzu.
3. V testu se vyskytly čtyři problematické úlohy; z toho dvě kvůli podezření na přílišnou obtížnost (č. 4, 13) a dvě diskutabilní z hlediska bohemistického (č. 8, 18).
Úlohy č. 4, 8, 13, 18 doporučuje recenzent pozornosti validační komise.

Ke koncepci maturitního testu obecně
Dosavadní diskuse i polemiky nad maturitními testy vykazují všechny typické chyby začátků podobných projektů. Středoškoláci ani jejich učitelé nejsou u nás dosud na tento způsob prověřování zvyklí. Mnozí maturanti se zjevně neseznamují s požadavky, které Katalog požadavků klade, a následně si neoprávněně stěžují na zařazování úloh, jež Katalog naopak přímo nařizuje.

Pokud jde o obtížnost maturitního testu, češtináři v minulých dvou letech právem poukazovali na to, že test, jejž bez větších problémů úspěšně složí normálně nadaný žák 7. třídy ZŠ, nemá u maturity co pohledávat. Je-li skutečně test 2013 obtížnější než předešlé, jde o krok správným směrem. Zároveň se tu (spolu s problematikou maturitní slohové práce) otevírá prostor pro celonárodní diskusi, zda náš stát a jeho občané stojí o takovou maturitu, kterou bez větších potíží složí 97 % středoškolské populace, nebo o maturitu, jež bude mít svoji váhu a prestiž – ovšem s tím důsledkem, že některé učňovské obory přestanou nabízet maturitní studium a že některé střední odborné školy budou mít problémy své maturanty na maturitu z českého jazyka a literatury řádně připavit, pokud neposílí časovou dotaci tohoto předmětu.

Souhlasím s názorem, že tzv. dichotomické úlohy (tj. s odpovědí ANO–NE) by měly být explicitně legalizovány v budoucím, revidovaném Katalogu požadavků, aby nevznikaly neustálé dohady, zda se smějí zadávat. Zároveň se jeví jako nezbytné zavést do maturitního testu alespoň část úloh otevřených.

V případě, že diskuse prokáže spornost ještě jiných úloh, než uvádí tato recenze, podrobím je dodatečné analýze.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
předseda Asociace středoškolských češtinářů

[1] Asociace středoškolských češtinářů nepovažuje oficiální termín Didaktický test za vhodný.
[2] Čísla za názvem kompetence odkazují na její číslované místo v Katalogu požadavků.