K žáčkovské diskusi přetiskujeme jednu z čerstvých reakcí. Současně doplňujeme komentář k původnímu příspěvku.

„Nejbystřejší mozky našich časů se pustily do rozboru básničky určené mentalitě šestiletého dítěte. Nejdříve na sociálních sítích a pak i ve zbytkových médiích probíhá už asi měsíc analytická disputace nad několika prostými verši Jiřího Žáčka. Starého rutinéra, jemuž lze vytknout různé věci, ale nikoli to, že by neuměl dát dohromady pár rýmů.

O literární estetiku tu ovšem samozřejmě nejde. Jedná se o jiné a důležitější věci, o revoluční přeměnu světa a temné biologické pudy. To spolu většinou souvisí.

Ona báseň je zdánlivě prostá. Začíná otázkou: „K čemu jsou holky na světě?“ Takto položený problém jistě svádí k různým odpovědím. Holky (tedy jaksi potenciální ženy) mohou být opravdu k mnoha věcem. Člověka hned napadne, že třeba k letům do vesmíru, ke štěpení jádra nebo na práci v kamenolomu. Tyto možnosti byly ostatně v minulých slabikářích hojně zdůrazňované a doporučované, ale nelze říct, že by to vedlo k ideálnímu stavu genderové rovnosti.

Autorovi tohoto článku je bližší představa, že nemusí být k ničemu. Mohou se jen tak válet a vypouštět dým z cigarety do peřin… (…)“

Více ZDE.