Černý humor nenosí bílé rukavičky (Peter Gregor)
Opožděný pozdrav na Onen svět
Listuji časopisem – a čtu: básník Peter Gregor zemřel 11. března… Věděl jsem, že má zdravotní problémy, ale byl to spíš dohad než zaručená informace, a také jsem si namlouval, že člověk tak dobře impregnovaný černým humorem jako on musí vydržet aspoň do sta let. Jak vidět, nemusí. Možná ho ten slalom mezi idioty v groteskním panoptiku, kde hlupáci si příliš často nasazují masky myslitelů, podvodníci platí za poctivce a skřeti se vydávají za velikány, přestal bavit. A jeho způsob humoru, který mohl povrchním čtenářům připadat jako nezávazné žonglování s bonmoty, byl nejspíš sebezničujícím zápasem s démony…
Peter byl nepřehlédnutelný. Exoticky vyhlížející dandy v elegantním oblečení, s mohutnou, postupně šedivějící hřívou byl nepřehlédnutelný i v literárním kontextu. Slovenská poezie je hájemství lyriky – ale Peter byl ironik. Nikoli programově, ale protože to byla jeho přirozenost. Píšu tak, jak mluvím, / mluvím tak, jak myslím / a myslím tak, jak dovedu. Ironie a sebeironie vyzařuje z jeho básní, neúprosným sarkasmem jsou nasyceny jeho aforistické Etudy, pro něž – podle vzoru gregerií Gómeze de la Serny – navrhuji žánrový název gregorie. Existenciální rozměr jeho textů ironií a sarkasmem neztrácí, nýbrž získává. Peter Gregor byl – a pro čtenáře už navždy bude – buřičem proti každému statu quo, protože věděl, že člověka člověkem nedělá schopnost / vzpřímeně kráčet na dvou nohách, / ale odvaha stavět se / na zadní.
Jiří Žáček, 2014
Peter Gregor se narodil 27. února 1944 v Prešově, vystudoval filozofickou fakultu UK v Bratislavě. Debutoval v roce 1968 básnickou sbírkou Potreba visieť, následovaly knihy veršů Nebeský policajt (1970), Rozhovor alebo Fackovací panák a morská panna (1975), Delta (1979), Odniesť si oheň z horiaceho domu (1989), knížka humoresek Malé maléry (1990), básnické knihy Zberateľ hodín (1992) a Muž menom Jób (1993), výběr z rozhlasových her Smrt v Aténach (2001), povídkový triptych Smrť nebožtíka (2001), výbor z milostné poezie Listy zo záhrady Eden (2004), kniha aforismů Etudy alebo Malá prechádzka velkým labyrintom (2010) a navazující Idiotár (2013). V roce 2005 vyšel v nakl. Protis český výbor z Gregorovy tvorby Odnést si oheň z hořícího domu.
Peter Gregor
Oheň z hořícího domu
Ježíš Kristus
A
ž
k
d
y
ž
někoho přibijete na kříž, poznáte
j
a
k
é
j
e
r
o
z
p
ě
t
í
jeho paží.
Prométheus
A nakonec to bude běžná věc,
jen dětem zakážou hrát si s ním
a málokdo si vzpomene, že mně,
přikovanému ke skále, přilétá orel
rvát játra třeba jenom proto,
aby si kdejaký hlupák mohl zapálit
cigaretu.
Cyrano de Bergerac
Nos je víc nežli duše.
Škaredý nos totiž
dokáže změnit duši člověka,
ale ani ta nejkrásnější duše
nikdy nedokáže
vymodelovat
nos.
Koniáš
Až když vítr rozvál popel hranic,
pochopil jsem svůj omyl. Knihy
nezapalují lidi tolik,
jako oheň z hořících knih.
Jean-Jacques Rousseau
Nebylo nijak složité
vymyslet nový model výchovy. Stačilo
zahrnout do něj všechno, oč jsem okradl
vlastní děti.
Jane Mansfieldová
Když padají hvězdy,
přejí si obyčejná děvčata
kariéru, slávu, život,
jaký jsme měly my.
Když padají hvězdy,
přejí si padající hvězdy
být zase
obyčejnými děvčaty.
Jean Cocteau
Ptali se mně:
Co byste si, Mistře, odnesl
z hořícího domu?
Odpověděl jsem:
Oheň!
Jerzy Andrzejewski
Hledáte bránu ráje, děti?
Ráj nemá bránu. Ani plot.
Plot brání cestám tam i zpět.
Ráj, ten je tady. Všude kolem.
A plný lidí, hledajících ráj.
Může to být ráj, děti? Tenhle svět?
