Z článku publikovaného na webu Seznam Zprávy:

Podobně jako má Praha svého hlavního hygienika, má také městského básníka. Bez kanceláře a jasného popisu práce, přesto je jeho funkce důležitá. Básníkem Prahy je od prosince Petr Borkovec. Billboardy s verši od něj nečekejte. (…)

Básník Prahy by měl „zviditelňovat poezii v každodenním životě obyvatel“, jak se píše na webu Praha město literatury. Jak to udělá, to už je na něm. (…)

Krom toho, že chystá čtení na neobvyklých místech města, třeba v bývalé pozorovatelně StB ve věži chrámu svatého Mikuláše, má Borkovec dva hlavní plány. Oba zahrnují větší skupiny autorů – hlavně mladší generace, narozené po roce 1990, jejichž básnické texty jsou často publicističtější a vztahují se k aktuálním událostem ve světě. Přitom zůstávají intimní a jazykově i obrazově vypjaté i originální. Úkol, který pro ně chystá, připomíná expedici.

„Chtěl bych, aby celý rok něco sbírali, pozorovali, psali a pak to ukázali na společném večeru,“ plánuje Borkovec. Domluvil se s pražskou zvířecí záchrankou, která ve městě pomáhá divoce žijícím živočichům. Většinou jde o jedno auto, jednoho záchranáře a hodně zvláštních situací. (…)

Druhý Borkovcův plán souvisí s prací Iniciativy Hlavák, která uprchlíkům pomáhá. Jednou z členek iniciativy je i básnířka Veronika Dvorská, společně právě vymýšlejí, jak by měl projekt vypadat. Možná, že básníci stráví s uprchlíky (většinou z Ukrajiny nebo z Blízkého východu) několik dní, budou s nimi putovat městem, od nádraží přes obskurní ubytovny až po úřady práce. Zažijí Prahu pohledem cizinců, kteří se v ní musejí co nejrychleji zorientovat. I to vypadá jako úkol, který vyzývá k posouvání limitů vlastní představivosti. Jak básníků, tak budoucích čtenářů.