Z článku publikovaného v časopise Naše řeč (2/2009) vybíráme:

Naše veřejnost volá po obecně uznávané kodifikaci mluvnické spisovné normy, a proto bude třeba soustředit pozornost lingvistů k vědeckému poznání této normy. Musí se přitom vycházet z rozsáhlého materiálu současné češtiny, která se chápe jako jazyk příslušníků tří žijících generací (Jedlička, 1965, s. 14). Tento materiál by měl respektovat hierarchii pramenů.

Hlavními prameny při zjišťování spisovné normy jsou odborné a publicistické jazykové projevy.

Odborné jazykové projevy jako celek plní vyšší komunikační funkci, která je jedním ze závažných rysů spisovného jazyka. V těchto projevech je spisovná norma pevnější a závaznější než v jiných pramenech, tyto projevy přispívají k žádoucí stabilitě spisovného jazyka. Jedná se především o populárně odborné projevy, které mají velký rozsah v jazykové praxi. Jde ovšem i o jiné druhy odborných projevů, např. projevy esejistické, jež jsou však již na pomezí stylu odborného a uměleckého (Jedlička, 1973).

Publicistické jazykové projevy jsou důležitým pramenem při zjišťování spisovné normy hlavně proto, že se jich užívá v médiích, publicistiku čte a poslouchá mnoho lidí. Jedná se však jen o veřejné a (oficiální) mluvené (psané) projevy „dobrých autorů“, některých moderátorů (publicistů), kteří se vyjadřují kultivovaně a vytříbeně. Stranou musí zůstat texty komerční zábavy v tisku, rozhlase a televizi, protože v nich pisatelům a mluvčím na spisovné normě nezáleží. Mnozí publicisté mají tendenci přejímat z cizích jazyků i některé gramatické jevy, které nejsou v souladu se spisovnou normou češtiny a její kodifikací a které ani češtinu nijak neobohacují.

Diskuse o kodifikaci ZDE