Podle průzkumu Eurobarometr z roku 2012 má pouhých 27 % Čechů takovou znalost angličtiny, aby v ní dokázali vést konverzaci, což je jedno z nejnižších čísel v celé Evropské unii. Skutečná znalost angličtiny je pak ještě nižší. Čím si to vysvětlujete?

V letech 1997 až 1999 jsem byl rektorem Středoevropské univerzity v Budapešti a ve Varšavě (mimochodem, my jsme tuto školu vyprovodili z Prahy začátkem 90. let, a to hlavně zásluhou Václava Klause jako ministra financí). Při přijímacím řízení jsme došli k podobným výsledkům jako Eurobarometr. Přijímací zkoušky a výuka se na té univerzitě konají v angličtině. Z Česka jsme právě z jazykových důvodů byli schopni přijmout jen necelou třetinu přihlášených. Do očí bijící byl rozdíl oproti přihlášenými z Rumunska a Bulharska, odkud se díky jazykovým znalostem kvalifikovala skoro polovina přihlášených. Čeští studenti se uměli anglicky „domluvit“, ale vyjádřit se v eseji k něčemu náročnějšímu už jim dělalo problémy.

Důvodem je podle mě to, že jsme na rozdíl od těchto dvou zemí asi příliš rychle opustili systémovější studium jazyka ve prospěch „konverzace“, takže nám chybí i hlubší znalost gramatiky i slovní zásoby a frazeologie. Až příliš rychle a snadno jsme přešli do jiného extrému, což často ovlivnilo též koncepci učebnic.

Opravdu je té konverzace tolik? Někteří studenti nejsou schopni se domluvit anglicky ani po deseti letech výuky…

Je pravda, že někteří žáci neumí ani vytvořit větu – umí říct jen „okay“, to je častá angličtina a tím to i končí.

A jak to změnit?

Četl jsem knihu vzpomínek překladatelů, která se jmenuje Slovo za slovem. Je to kniha rozhovorů s 27 velmi výkonnými a proslavenými překladateli, od Josefa Škvoreckého po Radoslava Nenadála. Ti mluví o tom, jak důležité je filologické studium pro to, aby se člověk stal překladatelem. I když mě překvapilo, že jen málokterý z těch úspěšných překladatelů věřil na důležitost studia překladatelských teorií. Co považovali za významné, bylo lingvistické studium obou jazyků a znalost literárního a širšího kulturního kontextu. Ale skoro všichni se shodli v tom, že dobrý překladatel musí mít hodně načteno.

Čili cesta k dobrému zvládnutí cizího jazyka a nejlepší průprava k úspěšné překladatelské praxi je číst, číst, číst. Takže já si myslím, že to platí i obecně. Pro střední školu a možná i tu základní, kde se cizí jazyky začínají učit, je třeba najít literaturu, která odpovídá dané věkové kategorii, a číst, číst, číst.

Profesor Josef Jařab v The Student Times. 

Osudy Josefa Jařaba.