Byl jeden mudrc v parném létě,
přemýšlel, proč je na planetě
takové vedro v parném létě.
Přemýšlel sedě, stoje, chodě;
a pak se vydal někam k vodě.
–
Byl jednou jeden spisovatel
do stroje bušil jako datel,
až z toho trochu zcvokovatěl
a klapky zadřel. Pak děl:
Bože, proč? Zač? A nač?
Všem jsem jen pro smích, mně zbyl pláč…
A pak si koupil počítač.
–
Byl jednou jeden
a ten psal jeden
nesmysl za druhým,
to klidně potvrdím –
k nesmyslům jsem jím byl sveden
a teď píšu také jeden.
–
Byl jednou jeden nesmysl
starší než oráč Přemysl.
Vyoral brázdu v lidské mysli
a teď už nikdo nepomyslí
na to, že je to nesmysl
starší než oráč Přemysl.
–
Byl jednou jeden strejda Míra,
nikdy nebyl středem všehomíra,
jen školu ved; když tak chodil s křídou třídou,
pochválil i trestal – ovšem všeho s mírou,
ten mírný říďa strejda Míra
(Mírovi)
Vědí dnes děti, co je to POŠKOLA?
https://www.facebook.com/profile.php?id=100009492710058
Podle čtenářského ohlasu se zdá, že letní nesmysly měly smysl. Děkuji i za inspiraci, zejména od autora, který se podepsal jako „Starý vůl“. Text po dohodě s ním v upravené podobě uvádím:
Byl jednou jeden starý vůl
a ten si životem šťastně plul;
plul, kam ho den zavanul.
Nikam tak v životě nedoplul.
Čehož si však ten vůl nevšimnul –
vždyť to by jenom starý vůl.