Cílem článku je zabývat se emocionálností interjekcí. Emocionálností rozumíme bohatě rozrůzněnou citovou stránku duševního dění včetně pocitů. Je to hierarchizovaný systém emocí (citů) silnějších i slabších a ty jsou ztvárněny zvláštním chováním člověka a také jazykově nejrůznějšími formálními prostředky.
Vycházíme od klasifikace těchto emocí a zajímá nás jejich jazykové ztvárnění (vyjádření) pomocí citoslovcí (interjekcí)1 a jejich okolí (kontextu a situace); motivací příspěvku je ukázat, že jazykové ztvárnění emocí se podstatně liší od jazykového (myšlenkového) ztvárnění (zpracování) předmětů mysli (denotátů), kterým se zabýváme ve svých syntaktických pracích. Emocionální interjekce jsou z formálních (jazykových) prostředků nejvhodnějším materiálem pro popis citů (emocí). Jde o složitou problematiku třídění emocí, jejíž uchopení musí mít některá omezení, která vycházejí z toho, že článek je lingvistický a nikoli psychologický.

Z úvodu článku publikovaného v časopise Korpus – gramatika – axiologie, č. 14/2016