Interjekce, jež jsou odrazem zvuků zvířat v jazyce, mají specifický hláskový sklad obdobný v jazycích i nepříbuzných. Mívají společný konsonantický, popř. vokalický element. Např. pro řečové vyjádření zvuku kohouta je ve všech uvažovaných jazycích souhláska k; ve většině jazyků se opakuje k třikrát, v některých dvakrát, jak jsme se pokusili doložit materiálem. Společný vokalický element je např. příznačný u zvuku sovy a kozy; pro zvuk sovy je charakteristický „temný“ vokál, proto řečové vyjádření všech našich jazyků má vokál u; pro zvuk kozy je zase v různých jazycích společný vokál é. Řečová vyjádření jsou ovšem vázána na ortofonickou a ortografickou normu jednotlivých jazyků. Na rozdíl od řečových vyjádření objektivní skutečnosti zprostředkovaných pojmy se v řečových vyjádřeních zvuků zvířat uplatňuje jazykové pojetí objektivní skutečnosti velmi málo.

Celý článek v časopise Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 3