Z článku publikovaného v časopise Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 5:

Srovnáváme-li v tomto příspěvku latinský originál a jeho dva překlady do staré češtiny a překlad do češtiny nové, nejde nám ani tak o popis způsobu překladu, ale o hlubší poznání především druhého staročeského překladu, o srovnání jeho jazyka XIV., resp. XV. století s jazykem pozdějších fází vývoje češtiny, hlavně s jazykem XX. století. Domnívám se, že je třeba vycházet z toho, že druhý staročeský překlad Života Karlova je jazykovou stylizací jisté mimojazykové situace. Vztah mezi mimojazykovou situací a jazykovou stylizací je možno rozčlenit nejméně na čtyři složky: smyslové vnímání latinského originálu i jeho prvního staročeského překladu a dále uvědomění si jeho obsahu i formy; třetí složkou je překladatelovo pojetí skutečnosti a čtvrtou jazyková stylizace. Uvedené složky se však již navrstvují na vztah mezi latinskou jazykovou stylizací Vita Caroli a mimojazykovou situací první poloviny XIV. století. Jsme zde tedy postaveni do situace, kdy si mimojazykovou situaci uvědomujeme jako čtenáři textu; překladatel vytvořil své dílo relativně nezávisle na mluvní situaci: na základě latinského originálu a na základě svého pojetí skutečnosti. Překladatelovo pojetí skutečnosti se obráží ve stavbě souvětí více než v jiných složkách gramatické výstavby textu.

Domnívám se, že specifičnost staročeského překladu Života Karlova je v ornamentálním pojetí skutečnosti XIV. století.