Ukázka z článku, publikovaného v Jazykovědných aktualitách, 2016, č. 1-2
Interjekce napodobující zvuky, které člověk vydává, popř. způsobuje
2.1 Člověk tyto zvuky vydává nosem a ústy a jsou průvodními jevy jeho vnitřních fyziologických projevů.
2.1.1 Dýchání
dýchání: „Ch, ch,“ dýchl si pan Prag do dlaní (Třešňák 11) vydechnutí, oddechnutí, odfouknutí spojené s uvolněním: „Uf,“ vydechla (Kubátová 53), „[a]le vždyť je to jedno, pfff,“ odfoukl si. „To je vedro,“ poznamenal (Korbička 236), „Pfú!“ vydechla, když jsme stanuli vysoko nad Zlínem (Macků 34) vydechnutí kouře: Vložil jeden konec [cigarety] mezi rty a škrtl zápalkou. „Pff…“ To slastné vydechnutí prvního doušku (Kolár 139) dýchání hlasité, hekání, vyheknutí, funění: „Uuh! Iii!“ heká na hřišti tenistka – (Olmer 60), „Aaaaah!“ vyhekl Didier dotykem chladného skla na horké hrudi (Kuras 31), „Pfff,“ ujelo mi jízlivé zafunění (Cerha 123) dýchání chroptivé, chroptění, chrochtání, chrčení: „Hhhhh…“ zachroptěla svázaná dívka (Táborský 111), „Chrrr chrrr chrooo,“ začal Josef chrochtat (Vadný 57), Chvíli odfukoval, a pak zachrčel: Hmrr (Bahounek 153), Přemýšlel a pohekával, až ze sebe vydal chrčivý zvuk. „Chhhm. Ano. Příhodné místo, jistě –“ (Frýbort 276) hvízdnutí: „Fí,“ hvízdla Jitka (Kubátová 49), „Fííí,“ tiše si hvízdl (Jiráň 75), „Fí fí,“ zahvízdal Vilém tím svým způsobem na horní zuby (Dvořák 473), [j]á a můj syn se prohvízdáme celý světem! ….Fííííst (Kočí 45), „Fíha, ty dneska vážně nemáš svůj den,“ hvízdla Nina (Tatíčková 110), „Tfuííííííííít!“ ozval se ostrý vyzývavý hvizd (Junková a 13)
