„Máchův Máj je bezesporu nejproslulejší básní české poezie. Čím čtenáře v minulosti tolik oslovil a dodnes, věřme, stále oslovuje? Příběhem samotným to patrně není. Vždyť vžít se do duše mladého otcovraha odsouzeného k smrti není možné. Ve skutečnosti je hlavním hrdinou, jak v závěru zřetelně vychází najevo, sám autor, jehož s hlavní postavou spojuje strach z nevyhnutelnosti smrti. Přitažlivost básně je způsobena hloubkou její tragiky, na níž se významně podílejí i básnické prostředky, které mimořádnou silou tuto tragiku umocňují. Vzniká tak cosi, čemu filosofové říkají Velké vyprávění. V tomto případě o moderním člověku. Hrdina (Vilém) i vypravěč touží po metafyzickém ukotvení svého života, což jim nabízí příroda a vesmír.“

Článek ZDE.