„Přes sto let stará, a pořád nádherná (báseň)… ismy, trendy, módy, vlády, partaje přicházejí a odcházejí, tahle krása je věčná a Karel Toman tudíž nesmrtelný. Tak pěkný svatováclavský svátek!“

Těmito slovy uvedl Září (sb. Měsíce, 1918) na své facebookové stránce bohemista Jan Wiendl; s díky si je vypůjčujeme.

Vyznání a recitace Petra Bílka.

Září

Můj bratr dooral a vypřáh koně.
A jak se stmívá,
věrnému druhu hlavu do hřívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatvečerem;
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest
v jediný chorál slily se a letí
k věčnému nebi.

Svatý Václave,
nedej zahynouti
nám ni budoucím.