„Rožinkes mit mandlen“, tedy Rozinky s mandlemi, je známá jidiš ukolébavka, která snad až trochu pateticky alegorizuje jazyk jidiš a život Židů ve východní Evropě jako něco sladkého a hořkého zároveň. Jidiš poezie první poloviny 20. století, která z prostředí „rozinek a mandlí“ vzešla, byla modernistická, experimentální, romantická i politická a pro mnohé jidiš básníky a básnířky představovala nový způsob vyjádření jejich židovské identity. (…)
Holokaust moderní jidiš poezii téměř zničil, i tak se jí ale podařilo přežít až do současnosti. Jidiš básníci se přes veškeré nesnáze snažili navázat na tradici, která byla násilně přerušena, a zároveň se pokoušeli a stále pokoušejí najít cestu, jak se s touto tragédií vyrovnat, a hledají pro svou poezii nová témata.
Avrom Ptaškin — Žid v horách
Přicházím z hlučných tržišť.
Já — Žid.
Toužím po bílých mracích a horách.
Měl bych si za to hanbu do srdce vrýt?
Svět se k mým blízkým otočil zády.
Ani kousek země tu už pro ně není.
Možná proto tak miluji sníh
a zrak obracím k mrakům v poblouznění.
Ze všech stran na nás křičí:
„Vy paraziti — ven!“
Jen tiché zaúpění se nám vydere z úst
a jdeme vstříc zběsilým ranám do temen.
Slunce vylilo zářivý třpyt
na strom i střechu.
Můžeme rabovat paprsky —
kolik jen krás nám zůstalo pro potěchu.
