Z recenze Drahoslavy Kráčmarové v časopise Studie z aplikované lingvistiky vybíráme:
Na výsledcích řady konkrétních výzkumů dokládá klíčový význam rodiny pro rozvoj čtenářských kompetencí dětí a současně vymezuje určující sociální a rodinné determinanty — sociální a ekonomický status, vzdělání rodičů, zaměstnání rodičů, etnická příslušnost, míra osvojení výukového jazyka, kulturní zájmy, tradice a potřeby rodiny, hodnotová a zájmová orientace rodiny a to, jak jsou rodiče schopni pomoci dětem s přípravou do školy. Dle výzkumu společnosti GAC (2002) Jak čtou české děti má rodina dvojnásobný význam oproti škole. Zásadní roli v tomto ohledu má zejména matka. Výzkum komunikační dovednosti romských a neromských matek a úroveň receptivních dovedností jejich čtyřletých dětí (Orçan — Çiçekler — Aral, 2012) dopadl jednoznačně v neprospěch romských matek. Důležitá jsou také rodičovská očekávání a důvěra ve schopnosti jejich dětí, jež se u romských rodin (například v případě vzdělávání dívek) liší. (…)
Zneklidňující zjištění přináší pátá kapitola Čtenářská gramotnost a kurikulum. Navzdory nezpochybnitelné roli čtenářské gramotnosti v procesu celoživotního vzdělávání a její úloze v podmínkách moderního světa je v kurikulu obsažena pouze okrajově (u doplňujících oborů etická výchova a filmová a audiovizuální výchova), ve vzdělávací oblasti jazyk a jazyková komunikace chybí zcela. V RVP pro vzdělávání žáků s LMP, podle nějž je vzdělávána téměř třetina romských žáků, tato gramotnost absentuje zcela. O tom, zda bude výuka věnována rozvíjení čtenářské gramotnosti, tedy rozhoduje pouze učitel, který velmi často nedisponuje odborným zázemím ani účinnými nástroji, chybí také kompenzační mechanismy pro žáky s nízkou úrovní čtenářské gramotnosti. Šormová v tomto ohledu oceňuje práci některých neziskových organizací, které poskytují vhodné materiály a metodickou podporu pro učitele a žáky.
