Z glosy na webu iliteratura.cz:

Mnohé z toho, co jsem napsal před necelými dvěma roky do glosy o antikvariátech, platí i o knihobudkách. S tím, že na rozdíl od antikvariátů nemají jednotlivé knihobudky vlastní webové stránky, takže dopředu nikdy netušíte, na co v nich můžete narazit. Vedle vzpomínek na dětství a povinnou školní četbu někdy i na knihy, které zrovna někdo ve vašem okolí nedávno zoufale sháněl. Třeba Myši Natálie Mooshabrové, které můj bratr minulý rok potřeboval pro neformální literární kroužek, jehož setkání se účastní, na mě v létě vykoukly z knihobudky na dobřichovickém nádraží. O víkendu zase v jiné knihobudce na mě z regálu zaštěkal Pes baskervillský, bohužel půl roku poté, co jej sousedovic dcera nutně sháněla jako dlouhodobou výpůjčku do školy, kde měli s touto knihou po celé pololetí pracovat. Ale to už se tak stává, že to, co potřebujeme, objevíme volně dostupné až v době, kdy už to vlastně nepotřebujeme.

Zajímavý koncept ty knihobudky. Systém postavený na důvěře v lidi, že ho nebudou zneužívat. Přitom nedůvěra v lidi je v tuzemské kotlině ne-li snad dobrým zvykem, tak alespoň doporučenou praxí.