Z článku v časopise Didaktické studie, ročník 13, číslo 2, 2021; s. 104 an.:
Pro dobrého učitele není různých materiálů, které lze využít pro procvičování a upevňování učiva, nikdy dost, a proto učitelé vítají jak tištěné, tak v dnešní době ještě více virtuální nápady, inspirace, podklady a cvičení, která mohou do svých hodin zařadit a žákům jimi výuku obohatit, usnadnit či zpřesnit.
Rozvolnění a komercionalizace knižního trhu včetně trhu s edukačními materiály s sebou nese obrovskou nabídku nejrůznějších cvičebnic, procvičovacích brožurek a sešitů, pracovních listů atd., ovšem s velice rozdílnou kvalitou jak didaktickou, tak obsahovou. Chyby obou typů jsou v materiálech, které zřídkadky procházejí recenzním řízením nebo alespoň kontrolou odborníky, naprosto běžné. Je na vyučujícím, aby velice pečlivě a kriticky materiál zhodnotil a rozhodl, zda je vhodný pro použití ve výuce a jakým způsobem – mnohdy může cvičení posloužit pouze jako východisko k jiným úkolům, než jak je formulováno jeho zadání. Velice často se v takových materiálech střetáváme rovněž s napětím mezi simplifikací učebního obsahu a jeho (odbornou) přesností. Zásada odbornosti a zásada přiměřenosti, resp. zjednodušení obsahu v závislosti na věku, zkušenosti a znalosti žáka by měly být vyvážené. Simplifikace by neměla dospět do stavu, kdy je obsah deformován a zkreslen natolik, že se žák učí zjevné nepravdy.
