Příspěvek z autorova blogu na Aktuálně.cz mj. obsahuje „brusičský slovníček pro 21. století“:
„(…) Purismus přitom jako určitý přístup k jazyku nelze odmítnout vědecky ve smyslu prokázání jeho „chybnosti“. Brusičství je určující měrou otázkou hodnotovou a estetickou. Je to velmi jednoduché: vycházím z toho, co se mi subjektivně jeví jako hodnotnější, smysluplnější a hezčí, podle toho posuzuji, jak mluví či píšou ostatní, a snažím se jazykovou praxi ovlivňovat. Jedná se vlastně o svébytnou součást stylistiky a o způsob výkonu toho, čemu se někdy říká jazyková kultura. Nebo aspoň tak jej lze uchopit dnes.
Bohemisti se občas nechávají slyšet, že jazyk se o sebe postará stejně dobře jako kolonie termitů. Opájí se samoregulační schopností jazykového systému, ale rádi opomíjejí hledisko kontaktové jazykovědy. Ovlivňování jednoho jazyka druhým zpravidla pramení z asymetrie v jejich postavení. Jedná se tak v jádru o mocenský vztah, vyvěrající z mocenského poměru mezi příslušnými společenstvími mluvčích. Nad ním není z hlediska slabšího proč jásat. Přijímání anglicismů do češtiny není projevem obnovené sebedůvěry mluvčích češtiny, jak bývá možno slyšet, nýbrž výsledkem nepoměru sil mezi oběma jazyky.“ (…)
„absence — nepřítomnost — b
adaptovat (se) — přizpůsobit (se) — b
adekvátní — přiměřený — b
akce — sleva; událost — a/b
akcelerace — zrychlení — b
akcelerovat — zrychlit, urychlit — b
akcent — důraz; přízvuk — a/b
(…)“
