Dotaz:
Narazil jsem na jednu zajímavost a rád bych Vás poprosil o pomoc a objasnění. Dle Internetové jazykové příručky je možné stupňovat slovo optimální. Nicméně slovo optimální = „nejlepší, alespoň co se významu týče“. Z pohledu sémantického by mě tak zajímalo, jestli je tedy stupňování tohoto slova přijatelné, či nikoliv.
Pan T. Ž.

Odpověď ASČ:
Přídavné jméno optimální bylo do češtiny a řady dalších jazyků přejato z latinského adjektiva optimus, jež v klasické latině skutečně znamenalo „nejlepší, nejpříhodnější, nejpatřičnější“. Z tohoto hlediska se jeho stupňování jeví jako nevhodné, neboť nejvyšší míru vlastnosti již nelze běžně dále zvyšovat – srov. němý, maximální. Při podrobnějším pohledu však zjistíme, že tato zdánlivě logická úvaha neplatí vždy. Například lze bez větších námitek připustit spojení podobné, totiž zdá se, že dědeček je slepější než před pěti lety, nemluvě o přeneseném významu, např. jeho přístup k řešení problému byl slepější, než jsme čekali.
Navíc slovo optimální zjevně pozbylo v dnešní době striktního významu „absolutně nejlepší“. Tento fakt zohlednili i tvůrci Slovníku spisovné češtiny, kteří jej definují jako „relativně nejlepší“, na rozdíl od staršího Slovníku spisovného jazyka českého. V takovém případě ovšem spojení jako nově předkládané řešení problému je optimálnější než všechna předchozí lze pokládat za přijatelná.
Internetová jazyková příručka, stejně jako Slovník spisovné češtiny, jsou normativní příručky, jejich stanovisko má tedy autoritativní váhu.

Tento dotaz, podobně jako řada jiných, jež jsou ASČ adresovány, dokládá, že jazyk není vždy jev logický: je systémem sui generis, svého druhu. Při podobných sémantických úvahách je třeba vzít v potaz mj. funkci projevu, kontext projevu a hledisko jazykového vývoje. Adjektivum optimální je toho přesvědčivým důkazem: 1. existují promluvy, v nichž jeho druhý (či třetí) stupeň plní komunikační záměr autora; 2. jeho první stupeň dnes již může mít v určitých souvislostech též význam „velmi dobrý“ – a pak toto přídavné jméno stupňovat lze. O tom svědčí i výskyt 6 dokladů komparativu již při základním vyhledávání v Českém národním korpusu; jako ilustrativní příklad citujme větu Výhodou skupinové formy je optimálnější využití prostoru, tréninkových pomůcek, ale také rozvoj samostatnosti a tvořivosti. (Jde o metodiku basketbalového tréninku žáků.)

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ