„Vážená paní,
Nemáme žádnou představu kdo jste. V informaci o uvedených titulech, kterou dostáváme od vydavatelství žádná zmínka o vás není.
Informace, kterou zveřejňujeme na našich stránkách o uvedených titulech nejde v rozpor s autorským zákonem.
Vaše stížnosti můžete směrovat na vydavatelství.
Z podnikatelského hlediska uvedení jména překladatele nezvyšuje prodejnost titulu.
Tak před časem odpověděla pracovnice jednoho internetového knihkupectví na mou žádost, aby k mým překladům, které její podnik nabízí, doplnili jméno překladatele. (Pro srovnání – vždyť překladatel je interpret – : představme si, že profesionálnímu klavíristovi řeknou o jeho nahrávce určité skladby: „nemáme žádnou představu kdo jste“.) Mail jsem přeposlala dotyčným nakladatelům, ti však nepovažovali za nutné se do věci vměšovat. A co na to můžu říct já? Ať paní knihkupkyně některou tu knihu příležitostně vezme do ruky, otevře ji a podívá se třeba dozadu do tiráže? Mám se odvolat na to, že většinu těch překladů nakladatelé nominovali na Jungmannovu cenu? Kdybych za některý dostala Skřipec, byla by možná větší naděje, že by i tato internetová knihkupkyně měla představu, kdo jsem.“
Takto začíná článek překladatelky Magdy de Bruin Hüblové, v němž autorka před více než třemi lety poukázala na podivnosti – někdy až ignorantství – provázející současné postavení překladatele. Článek vyvolal jistou diskusi, ovšem jak se ukázalo nedávno, kdy ho „vrátil do oběhu‟ překladatel Viktor Janiš, mnoho se nezměnilo. Text publikujeme nejen pro jeho obsah, ale i proto, že ukazuje, jak se u nás obecně nenápadně proměnily vzorce chování a vztah k náročné duševní práci.
Článek ZDE.
Další články na dané téma ZDE a ZDE.
Autorčiny příspěvky o nizozemsky psané literatuře dostupné ZDE.
Zpráva o každoroční celostátní akci Nizozemsko překládá, jejíž součástí je i soutěž pro středoškoláky, ZDE.
http://citarny.cz/index.php/knihy-lide/autori-a-knihy/spisovatele-a-knihy/5835-emmerova-prekladatelka-a-antonin-pridal
Hmmm… 4 hrubé pravopisné chyby a hrubé porušení autorského zákona na necelých 8 řádcích mejlu. „Nejde v rozpor“ nepočítám. Nešlo by to odstřihnout od internetu a zrušit živnost?
Jak se ukázalo už v debatě na toto téma před třemi roky http://www.iliteratura.cz/VIPdiskuse/Index/5, nejde jen o weby nakladatelů a internetová knihkupectví. Není jasné ani to, podle jakého klíče uvádí překladatele Národní knihovna. Viktor Janiš se tehdy domníval, že to závisí na tom, zda se jméno překladatele vyskytuje na titulním listu. U mých překladů to s tím ale nesouvisí: z třiadvaceti knižních titulů se tam objevuje pět (i když jméno na titulním listu mám víckrát): můj první překlad z roku 2000, zbylé vesměs z roku 2015. Snad je to dobré znamení, že se to teď zlepší, i když ty starší překlady se přes jméno překladatele dohledat nedají (a je zřejmě na mně, abych knihovně dodala seznam a požádala o doplnění).
Tituly přihlášené na Cenu Josefa Jungmanna se po jednorázovém vzepětí sil v roce 2012-2013 v posledních letech opět nedají najít nikde jinde než ve vitríně na Světu knihy. Přitom Obec překladatelů poslední léta funguje i na Facebooku (a tituly může přihlašovat každý, i řadoví čtenáři, ale vědí to?).
Co se týče postoje nakladatelů k uvádění překladatele v propagačních materiálech, je to stále velmi proměnlivé a v podstatě si to každý překladatel musí hlídat sám – i za cenu toho, že se na něj nakladatel dívá jako na přecitlivělého kverulanta (a ne vždy se to podaří prosadit – redaktoři sice projeví pochopení, ale svalují vinu jednou na zkostnatělé oddělení IT, které není schopné na web literárního nakladatelství doplnit kolonku pro jméno překladatele, jindy na kolegyni, která v rozporu s domluvou zapomněla uvést překladatele v propagačním materiálu rozesílaném médiím – že by se jméno doplnilo a materiál rozeslal ještě jednou, nepřichází v úvahu).
Připojuji se k uvedeným názorům. V nabídce knihkupectví často marně hledám jméno překladatele, které je pro mě nejen při koupi důležité.
Poznámka: Po spuštění nové maturity jsem při procházení školních seznamů literárních děl upozorňoval na nutnost uvádět u děl ze světové literatury jméno překladatele; důvody myslím nemusím rozvádět. Od školního roku 2015/16 mají školy povinnost specifikovat vydání. Na základě toho Cermat aktualizoval svou Banku pracovních listů, tudíž u literárních děl ze světové literatury jsou uvedeny tyto údaje: rok vydání, nakladatelství, překladatel. Z uvedeného nevyplývá, že jméno překladatele je povinnou položkou školního seznamu, jeho uvedení však považuji za naprosto samozřejmé.