Z glosy na webu iliteratura.cz:

Ke čtení používáme zrak, to ví každé malé dítě (audioknihy a knihy v Braillově písmu teď ponechme stranou). Jedna glosa na tom nic nezmění, ale napadlo vás někdy zkusit do čtení zapojit i další smysly?

(…) Proč ale někdy nezkusit číst nejen podle momentální nálady, ale také podle momentální situace (samozřejmě za předpokladu, že si můžete volně vybrat, kterou knihu budete číst, a netlačí vás termín odevzdání recenze nebo referátu ve škole)? Nemám tím zdaleka na mysli jen blížící se vánoční svátky, kdy možná sáhneme po knize s vánoční tematikou, na niž obvykle narazíme během roku spíše jen náhodou – komu by taky nepřipadalo trochu zvláštní číst knihu odehrávající se o Vánocích uprostřed parného léta. Padající sníh a nízké teploty za okny našich bytů mohou vytvořit perfektní kulisu k románům, jejichž autoři situovali děj právě do zimního období (a nemusí zdaleka jít jen o severské detektivky), případně do oblastí, kde je chladno neustále, například do Antarktidy. Studené a nevlídné počasí nutící drtivou většinu populace ucpat každou skulinku a co nejhermetičtěji se uzavřít v teple vlastního domova může ale posílit i klaustrofobický pocit z příběhu, v němž jsou hrdinové obklopeni pro ně nepřátelským prostředím – takovým místem děje může být třeba ponorka nebo vesmírná loď.