Fiktivní encyklopedii Blues 1890–1940 tvoří jedenapadesát portrétů smyšlených bluesmanů. Mezi jejich osudy prosvítá životní příběh muzikanta a hazardního hráče Roberta Boyera. Původním záměrem bylo pokusit se ukázat, že poezie nemusí být obsažena pouze v básních a proto si Šanda zvolil tu nejsuchopárnější formu, a sice slovníková hesla. Mystifikaci z Blues 1890–1940 vytvořili až dodatečně hudební publicisté, především Ondřej Bezr. Jeho článek v časopise Rock & Pop odstartoval sérii muzikologických polemik: Mezi českými hudebními publicisty i vědci panuje zažitý mýtus, že z centra Evropy nelze nic nového k typicky americké hudbě dodat. Bleskem z čistého nebe je tedy dílo Michala Šandy, jehož těžištěm je encyklopedie vesměs dosud neznámých lidových mississippských bluesmanů první poloviny tohoto století. Pro bluesové odborníky je to rána o to větší, že kniha nevznikla v příšeří muzikologické pracovny ani v redakci odborného hudebního časopisu, nýbrž je výsledkem doslova mravenčí práce spisovatele a archiváře Divadelního ústavu. Šanda objevně klade oproti jiným bluesovým encyklopedistům (za všechny jmenujme Roberta Santelliho a jeho Big Book Of Blues) zásadní důraz na životní osudy bluesmanů, které jsou přímými kořeny jejich tvorby. Obdivuhodná je detailnost těchto mikrodramat, ke které se Šandovi v archivech podařilo dospět – u většiny hesel nechybí přesná data narození, rodinné poměry i popis prapodivných okolností smrti. Kladem je i podrobná diskografie, zahrnující nejen předválečné standardní desky, ale i – byť pohříchu zřídkavé – současné CD-edice, a to včetně katalogových čísle. Blues 1890–1940 je tedy velmi cenným příspěvkem nejen pro domácí bluesové fanoušky, ale i pro světovou odbornou veřejnost.

Miloš Jungmann

Muggsy Bogues

(vl. jm. Roy Lee Pickens)

je typickým představitelem původního venkovského blues. Pocházel z kraje bavlníkových plantáží lemujících deltu Mississippi. Na plantážích v okolí rodného Shelby pracoval až do čtyřiceti dvou let. Roku 1924 se přihlásil na výzvu B. J. Granta, vyhledávajícího v terénu nové talenty pro Bluebird. Grant s Pickensem pořídil pět zkušebních nahrávek, jež odeslal do New Yorku. V listopadu přišla z ústředí pozvánka do studií. Umělecké jméno Muggsy Bogues vymyslel pro Pickense Grant cestou ve vlaku, inspirován reklamní cedulí na nádraží v Camdenu. Po návratu do Shelby na Boguese čekal agent konkurenční Esmony John Long. Ačkoliv měl Bogues podepsanou smlouvu s Bluebird, natočil pro Esmonu tucet písní. Když se to rozezlený Grant dozvěděl, předal celou záležitost soudu. Bogues však za svého druhého pobytu v New Yorku kromě Esmony, jíž se rovněž smluvně zavázal, nahrál další desku pro Black Swan a osm písní pro Relotrone. Tuto zapeklitou záležitost řešili právníci ještě v době, kdy už Esmona i Relotrone dávno zanikly.

Roku 1928 se Bogues oženil s o dvacet let mladší dívkou Orabell McCleodovou. Po svatbě a narození dcery se pouze výjimečně uvolil zahrát při rodinných příležitostech.

Zemřel 10. 2. 1942 v Shelby.

Blind Scrogg

(vl. jm. Elmore Scroggins)

Narodil se 20. 7. 1898 v Bonhamu v Texasu. Oba jeho rodiče zahynuli roku 1910 při největším železničním neštěstí v historii Southern Pacific Railroad. Při výměně lokomotiv na nádraží v Caddo uprostřed Kiamachských hor dvacet vagónů naložených dobytkem vyrazilo brzdné klíny na kolejnici a dalo se do pohybu. Po sedmi mílích se osamocené vagóny řítící se samospádem srazily s protijedoucím osobním expresem. Podle zachránců, kteří k nehodě přišli první, neslo se sténání poraněných a bučení splašeného dobytka soutěskami až daleko do údolí. Ještě týden po nehodě zaměstnanci železnice dohledávali v kopcích kolem trati zaběhnutá zmrzačená zvířata a dobíjeli je. Z cestujících katastrofu nepřežil nikdo.

Po úmrtí rodičů Scrogginse i jeho pět sourozenců adoptoval strýc Ibby Worth. Jelikož byl Scroggins od narození slepý, pro práci v zemědělství byl prakticky nepoužitelný. Proto jej dal strýc roku 1911 zapsat do internátní školy pro slabozraké v Abilene. Zde se vyučil kartáčníkem a seznámil se se základy Braillova písma. Víc než řemeslo jej však začala zajímat muzika.

Od roku 1913 se příštích třicet let bude s kytarou potulovat po širokém i vzdáleném okolí rodného Bonhamu, ohraničeném pětiúhelníkem měst Vadito, Mora, Rush Springs, Daigenfield a Evant, v nichž se usadili jeho sourozenci.

Zemřel 12. 3. 1934 v Rush Springs.

Diskografie:

CBS         1964,   BG-827           Rare Blues

Mississippi Ben

(vl. jm. Benjamin Owsin Respert)

se narodil v Baton Rouge v Louisianě roku 1901 jako poslední ze čtyř dětí Murraye a Josephiny Respertových. Záhy nato se mezi rodiči začaly projevovat neshody, které vyvrcholily otcovým odchodem do Greensburgu. Po dvou letech vzájemného odloučení si matka našla nového partnera, kornetistu Charlieho Phelse. Od něho Ben dostal hudební základy. Mezi mnoha dalšími matčinými partnery byl i Phelsův rival Hinder Holcomb. Ráno Holcomb s károu taženou mezkem rozvážel poštovní balíky. Po polední siestě zašel na drink a poptat se do pizzerie k Serenovi. Ačkoliv byl Salvatore Serena pouhým kuchařem, tahal za nitky většiny podniků a muzikantům zajišťoval rita na večer.

V šestnácti dostal Ben první angažmá na parníku Othello. Po měsíci dennodenního čtrnácti až dvacetihodinového hraní se vyčerpaný vrátil domů s Holcombem rozvážet poštu.

V následující sezóně přijal nabídku bratří Wardových, vlastnících zábavní loď Bonaparte. Roku 1919 získal místo druhého kornetisty v Duke’s Brass Bandu vystupujícím na parníku Eleanora Grey. V Duke’s Brass Bandu strávil celkem osm let. Na závěr sezóny 1926 kapitán Eleanory Grey muzikantům na poslední zastávce v Braithwaite doplatil zálohy stržené z honoráře. Ben s kolegy vyrazil do města. Na kohoutích zápasech však prosázel veškeré peníze. V nastalé bitce s majitelem zvítězivšího kohouta mu kdosi kladivem roztříštil čelist. Po neúspěšných pokusech hrát na kornet se zubní protézou zlomený a vyhaslý zpíval na bulvárech Baton Rouge za doprovodu flašinetu teskná blues o zlatých časech na Mississippi.

Morgan Sumner

(vl. jm. Morgan McNabb)

Roku 1902 bylo na nádražní lavičce v Sumneru v Tennessee nalezeno železničářem Ligisem McNabbem asi dvouleté batole. Ten jej předal do péče bratrance Morgana McNabba a jeho ženy Elvy. Na kytaru a foukací harmoniku se Morgan naučil od bratra Wilsona. S ním a ostatními sedmi sourozenci vypomáhal otci na farmě a muzicíroval v rodinné kapele. Kolem roku 1916 začíná vystupovat v triu s bratrem Johnem a otcem na tancovačkách. V Sevier jeho neučesaný syrový projev zaujal majitele gramofonové firmy Run Williama Shakespeara. Pět nahrávek pořízených v květnu 1926 (aby se odlišil od otce, zvolil si pseudonym Sumner) od Runu odkoupila Decca. V září po žních Sumner spolu s dalším bratrem Calebem McNabbem a hráčem na valchu Washboard Bobem odjíždějí do Chicaga. Uspěl však pouze on, čímž si znepřátelil Washboard Boba, jenž se cítil být jím a Shakespearem podveden.

Ke konci 20. let upadl v zapomnění. Svou roli v tom určitě sehrály i Washboardem šířené pomluvy. Několikrát byl odsouzen za drobné delikty, naposled roku 1934 za pití alkoholu na veřejnosti. Tehdy u něho vězeňský lékař zjistil pokročilé stadium syfilis s progresivně postupující paralýzou.

22. prosince 1937 spáchal sebevraždu spolknutím žiletky.

Roku 1990 bylo Decca Records vydáno reprezentativní 2 CD zahrnující všech třicet devět titulů jeho diskografie, s bookletem uspořádaným Calebovým vnukem Cawthonem Ochmigem. Kromě dokumentárních fotografií obsahuje i faksimile úmrtního listu a rentgenový snímek Sumnerova žiletkou zdevastovaného žaludku.

Reverend Barnabas Gaynor

Reverend Barnabas Gaynor byl především svérázná osobnost. Jak se jmenoval doopravdy, není známo. V Cutbertu (Georgia), kde na sklonku života pobýval, se traduje, že pocházel z Cumberlandské vysočiny. Ke křesťanství údajně konvertoval na přelomu století, ovšem reverendem se podle všeho prohlásil sám. Jeho oblíbenou kazatelnou bylo nároží Ashbury a Huntington St před Westbrookovým pekařstvím. I reverendova hra na kytaru byla více než svérázná. Do ozvučné desky s potrhanými strunami bušil tím, co bylo zrovna po ruce. Jakmile se sešel hlouček posluchačů, přestal hrát a na přítomné dštil blesky apokalypsy.

Éra zvukových záznamů jej zastihla v příliš pokročilém věku. Navíc tehdejší nahrávací přístroje byly značně primitivní. Hudebníci byli nuceni zpívat sklonění nad plechovým trychtýřem, u jehož hrdla byl umístěn hrot, který se vibrací vzduchu rozechvíval a záchvěvy přenášel na voskový váleček. Zachytit něco z neopakovatelné atmosféry Gaynorových produkcí se pokusil roku 1922 Andrew Griffin. Když měl ale Gaynor promluvit do onoho trychtýře, poděsil se a ze studia utekl, nekřesťansky sakruje.

Sam Dice Quincey

(vl. jm. Samuel Leroy Franklin Quincey)

Narodil se roku 1882, pravděpodobně v Bowling Red v Tennessee. Hrát na kytaru se naučil od střihačů ovčí vlny putujících s rodinami od farmy k farmě. Se střihači ovcí procestoval nesčetněkrát celý jihovýchod a proto i později ho navyklý způsob života nutil neustále měnit působiště. Roku 1937 pobýval v Thedfordu v Alabamě, roku 1939 v Montgomery a Eatontonu v Georgii. Zda ostatky pod prostým křížem označujícím hrob toreadora Sama Quinceyho v Cusihuiriáchicu v Novém Mexiku patří jemu, se lze pouze dohadovat. Prokazatelné je, že roku 1932 se v Attesburgu setkal s podobným ahasverem, Robertem Boyerem. V září téhož roku se přes Riggins a Bend přesunuli na pobřeží do Mobile. Boyer v Mobile vyrostl a dokonale znal místní poměry. Ponejvíce hrávali v docích v přístavu, kde rejdaři vypláceli dělníkům mzdu večer po směně. Lukrativnější bylo hraní v okolí skladů tabáku. Mzda se vyplácela až v sobotu a peněženky byly o poznání tučnější. Kromě hry na kytaru Quincey ještě mistrněji ovládal hru v kostky. Když bylo třeba, ze tří vrhů dokázal hodit 18. Odtud jeho přezdívka Dice.

Diskografie:

Bb.           1932,   2074-A           Black Ants Blues

Bb.           1932,   2074-B            Rattlesnakin’ Blues

Oscar Reeves

(Oscar Nembhard)

Narodil se roku 1897 v Orangeburgu v Jižní Karolíně. Vystřídal řadu zaměstnání, pracoval jako dělník v konzervárnách, přidavač na stavbě, řidič kamionu, myč oken, svářeč. Coby liftboy se v hotelu Star v Charlestonu seznámil s Maggie Huntovou z Georgie. Po svatbě, jež se konala v srpnu 1919 v Beaufortu, nastoupil ke galanterní firmě Weresley na místo obchodního cestujícího. Přidělena mu byla trasa podél pobřeží Atlantského oceánu přes Portsmout do Baltimoru. V Baltimoru se roku 1922 při služební cestě seznámil s číšnicí Gladys. Ji pojal za manželku po pět let trvajícím vztahu 26. 2. 1927. Že Reeves a Nembhard jsou tatáž osoba, se přišlo čirou náhodou až po sedmnácti letech. Dvojí totožnost a permanentní pendlování mezi Jihem a Severem mu umožňovaly žít v bigamii bez závažnějších komplikací do roku 1939. Na podzim 1939 si však Gladys Nembhardová zakoupila debutovou desku pianisty Oscara Reevese. Když z plakátu na ohradě před zastávkou autobusů zjistila, že Reeves právě koncertuje v Baltimoru, zašla s přítelkyní do Gabe’s BBQ & Blues. A nevěřila vlastním očím. To už byl Reeves alias Nembhard otcem dvou dcer a v Beaufortu měl další dceru a dva syny. Maggie Huntová-Reevesová neměla o ničem tušení až do své smrti roku 1960.

Abraham Dodds

Není známo ani přibližné datum jeho narození a ani o jeho dalších osudech nejsou dochovány žádné záznamy. Na hudební svět ale zapůsobil silou zjevení. Zjevení doslova. Když v dubnu roku 1952 natáčel v Louisianě ornitolog Roman Jacobs dokument o hnízdech volavek popelavých, náhodně se s Doddsem setkal uprostřed cameronského močálu. Desítky mil od nejbližšího města, zcela odříznutý od civilizace, v domku postaveném na plovoucích barelech od nafty tu podle všeho prožil převážnou část svého života. Blues údajně začal skládat až v osmdesáti letech po smrti manželky, aby zaplašil pocit samoty a potěšil bratry krokodýly. V srpnu se za ním vypravil štáb RTV. Domek však nalezli opuštěný. A tak po Abrahamu Doddsovi navždy zůstane jediná píseň a kratičká čtyřminutová sekvence v onom přírodopisném filmu: prastarý muž s vrásčitou tváří v houpacím křesle na verandě chatrče z rákosu. Na hlavě Jacobsův stetson, odříkávající křaplavým hlasem Alligator Blues.

Humboldt Street

V říjnu 1913 bylo v kadeřnictví v Boone (Severní Karolína) zanecháno sotva půlroční nemluvně. Tak přišel Humboldt Street ke svému poněkud podivně znějícímu jménu, neboť ono kadeřnictví se nalézalo na ulici pojmenované po německém cestovateli a přírodovědci Alexanderu von Humboldtovi. Do dvanácti let vyrůstal v sirotčinci. Roku 1925 byl osvojen rodinou farmáře Hargesta Gibsona z nedalekého Dillonu. Skutečným důvodem adopce však bylo získání laciné pracovní síly. Zde se sblížil s o tři roky starší Frances. Protože Gibson nebyl jejich vztahu nakloněn, odešli spolu nejprve do Norgantonu a následně do Jižní Karolíny. V Jižní Karolíně, na rozdíl od Severní, zákonodárství umožňovalo uzavřít sňatek mezi nezletilými. Oddáni byli 29. 11. 1927 v příhraničním městečku Cheraw. Ještě téhož dne v ukradeném chevroletu vyrazili na svatební cestu. O pět dní později byli zadrženi při namátkové silniční kontrole poblíž Statesboro v Georgii. Za krádež automobilu byl Street odsouzen ke čtyřem letům do nápravného zařízení v Pelhamu.

V pelhamské věznici byl 3. srpna 1931 za nejasných okolností zavražděn. Z interní výpovědi službu konajícího dozorce Anthony Winburna: Večer předtím utekl ten zmetek Hunter a my byli celou noc na nohou. U mostu ho čapli psi. No zmordovali ho řádně. Jinak to byl den jako každý jiný. Čtyřicet vězňů nastoupilo do kuchyně a zbylí odešli makat na dílny. Jak už jsem řekl, byl jsem po včerejšku urvaný, tak jsem na moment asi zadřímnul. Probudilo mě ticho. Hrobové ticho. Skorem poledne a vůně oběda není cítit. Nakouknu do kuchyně a tam leží chlápek s tím praštěným jménem (Humboldt Street) na hromadě brambor s 39 škrabkama zabodanýma do prsou. Nevím. Jestli to mělo co dělat s tím Hunterovým útěkem.

Ze Streetovy vraždy nebyl žádný ze spoluvězňů obviněn. Dokazovat, která ze zasazených ran byla první a tedy smrtelná, se nikdo z ředitelství věznice nenamáhal.

James Crips

je postava poněkud záhadná. Podle některých pramenů se narodil roku 1885, podle jiných roku 1880 nebo dokonce 1901. Prameny se rozcházejí i co se týče místa narození. Nejpravděpodobnějším se jeví Claudersdale v Mississippi. V lednu 1924 agent American Record Company Lionel Hardy, vracející se mrazivým ránem z flámu, zaslechl v uličce za Fultonovým zelinářstvím v Rockville úpěnlivé kvílení. Nejprve se poděsil, v domnění, že jde o deliriozní halucinaci. Potom jej však napadlo otevřít kontejner na odpadky. Tak byl mezi hlávkami shnilé kapusty pro milovníky blues zachráněn James Crips. Doložitelným faktem je, že 28. ledna 1924 Hardy pořídil pro ARC čtyři unikátní nahrávky s jakýmsi Cripsbertem. Existuje i výdajový lístek z téhož dne na výplatu honoráře, lahve ginu, signovaný Hardym. Katalog ARC z roku 1927 obsahuje dalších pět nahrávek, pořízených v Beaumontu. O dvanáct let později se Crips objevuje na severu USA. V Heleně (Montana) byl v říjnu 1939 v zuboženém stavu předán do špitálního útulku Armády spásy k detoxikaci a ošetření mokvajících boláků na nohou. Zde jeho stopa opět záhadně mizí. Jméno Crips v záznamech St. Jacob’s Hospital nefiguruje mezi propuštěnými ani zemřelými.

Bulldog Clarence Edney

(vl. jm. Clarence Leslie Edney)

Narodil se roku 1907 v St. Louis. Jeho osud významně ovlivnil tlouštík s ryšavými vlasy jménem Ron Chamberlain. Na periferiích měst pátral po mladících zocelených pouličními rvačkami s vysokým prahem bolestivosti a dobrou pohybovou koordinací. V tréninkovém kempu v Carthage v Tennessee z nich potom vychovával boxerské šampiony. Bez předchozího tréninku nastoupil Edney 21. března 1925 ke svému prvnímu zápasu. V nepřetržité řadě zvítězil v šestasedmdesáti utkáních. Houževnatost, s níž se zakusoval do soupeřů, mu vynesla přezdívku Bulldog. Jí se honosil i po odchodu z ringu, když hrál na piano po barech. Podlehl až roku 1931 v Pasadeně tehdy neznámému outsiderovi Tony Batistovi, pozdějšímu vyzyvateli Spiridona Browna v souboji o titul mistra světa WBA. Utkání konané 28. 7. 1931 v Brookhavenu pro něho mělo trpkou existenční příchuť. Po opatrném začátku, kdy byli oba borci rozhodčím napomínáni za pasivitu, se ve 4. kole podařila protivníkovi série úderů, po nichž musel být Edney odpočítáván. Než se stačil z otřesu vzpamatovat, obdržel direkt na obličej. V 11. kole po dalším soupeřově útoku napřáhl ke kontra. Pravačka však už neměla sílu, aby prorazila soupeřův kryt. Následný hák jej poslal do provazů.

Zemřel na infarkt roku 1940 ve vaně v hodinovém hotelu v Purvis v Mississippi. Pro extrémní hmotnost těla nebyla pohřební služba Eternity Inc ani po opětovných pokusech mocna rakev po úzkém dřevěném schodišti odtransportovat. Proto byl zakladatel firmy Burrel Bosco nucen požádat o výpomoc znepřátelenou rivalskou pohřební službu Eugena Hookera.

Tyus Gray

Během okamžiku se v pátek 21. 11. 1918 dosavadní Grayův život zřítil do tmy. Na Belle Grove Plantation lisoval bavlnu do žoků, když ve skladu došlo k samovznícení bavlněného prachu a explozi. Oslnivá záře bylo poslední co spatřil. Aby nebyl jako slepec přítěží, po zhojení popálenin manželku a děti zanechává v Shelby a rodinu opouští.

O datu narození dodnes panují nejasnosti. Známa nejsou ani jména jeho rodičů, neboť roku 1935 byla povodní smetena stará dřevěná shelbyská radnice a s ní i veškeré matriční záznamy. Sám udával rok 1882, jindy zas 1885. Informace zprostředkované příležitostným spoluhráčem Roy Lee Pickensem (viz Muggsy Bogues) režisérovi Stephenu Roenickovi nejsou rovněž stoprocentně důvěryhodné. Proto původně životopisný film Love In Darkness, natočený roku 1956 společností 20th Century-Fox, popisující období jeho putování po státech Mississippi, Alabama a Georgia, musel být do značné míry pojat jako umělecká fabulace.Už doložitelným faktem je, že od počátku 30. let jsou Grayovy cesty stále častěji přerušovány kvůli těžkým depresím. Poté co jeho osobnost zcela rozvrátila Korsakova psychóza, se jej ujala manželka Mabel se svým novým partnerem, čalouníkem Rooseveltem Tatumem. V jejich bytě spojeném s dílnou na 75 Throckmorton Rd v Marmathu v Texasu v květnu 1938 umírá.

Diskografie:

Clar.         1925,   647-A W. P. A. Blues

Clar.         1925,   647-B On Royal Glory Road

Jesse Hughes

S největší pravděpodobností je Hughes osobou smyšlenou. Přezdívka Jesse údajně vznikla zkrácením křestních jmen Joe Coy na iniciály J. C. Podle historky tradované mezi muzikanty pocházel ze Sardis v Mississippi. Co se hudební stránky týká, byl šumařem nejhoršího kalibru. Přesto se stal vynálezcem tzv. bottleneckové techniky hry na kytaru. Na zábavě v Hargest City, hodlaje se posilnit vínem, jako nesčetněkrát předtím použil k uvolnění korkové zátky prstu. Tentokrát však prst v atypicky úzkém hrdle kalifornského chablis uvízl. Když se nezdařilo uvolnit prst vetřením mýdla, Cleveland Mathis s truhlářem Hopkinsem z Durbinu Hughese podrželi v bocích a hospodský do škvíry mezi prst a hrdlo zašrouboval vývrtku. Nakonec nezbylo než s těžkým srdcem láhev rozbít o hranu stolu, protože rozjaření vesničané se dupotem a pískáním dožadovali tance. Leč prostředník zůstal uvězněn. Při vybrnkávání baré zavadil Hughes střepem o struny. K úžasu přítomných z rozladěné kytary vystřelil uchvacující, dosud neslyšený tón.

Zemřel 10. 7. 1905 v Sardis. Kromě kněze osamoceným truchlícím na jeho pohřbu byl pouze přítel Robert Boyer. Urnu prý Boyer věnoval jakési tanečnici z Roxville. Ta Hughesův popel léta až do vypotřebování používala jako podklad pod šminky.

 Díla Michala Šandy jsou dostupná zde.

O autorovi viz zde.